Den druhý

Ráno jsme se nasnídali na pláži a uvařili rovnou oběd do termoportu. Těsně před deštěm jsme stihli všechno narovnat a uklidit do auta a poté jsme se vydali do Malmö. Prošli jsme si město a skončili v jedné kavárně (s wifi a záchody), kde jsme se usušili, občerstvili a zahráli nějaké hry. Když jsme se vrátili k autu, našli jsme za stěračem pokutu, neboť ve Švédsku jsou trochu jiné zákony než u nás. Parkovali jsme 7 m od křižovatky, ale zde je povoleno minimálně 10 m. Nějaká paní nám však vysvětlila, že si s tím jako cizinci nemusíme lámat hlavu. Tak uvidíme.

 

Pak jsme se vydali dál na sever. Cestou jsme se naobědvali a urazili asi 250 km za neustálého deště. Před městem Jönköping, kam se chceme zítra podívat, jsme sjeli k jednomu jezeru, kde jsme našli skvěle zázemí. Na břehu jezera jsou krásné záchody a prostorné kabinky na převlékání, ve kterých jsme vytvořili kuchyň a uvařili v tomto závětří teplou polévku a také připravili část jídla na zítřejší den. Kabinky nám poslouží také jako ložnice pro tuto noc, abychom nemuseli stavět stany. Po osmé hodině přestalo pršet - mohli jsme se projít kolem jezera a hrát hry.

 

Den třetí

Ráno nás probudilo sluníčko. Po snídani jsme uvařili do termoportu oběd a vyjeli do Jönköping. Po prohlídce města jsme se přesunuli do nedaleké Husqvarny, kde jsme si na krásném odpočívadle dali oběd a prošli skanzen. Pak následovala prohlídka města Gränna proslaveného výrobou bonbónů, které známe v podobě bíločervených zahnutých tyčinek. Po ochutnávce různých druhu sladkostí a možnosti shlédnutí výrobního procesu vyrážíme směr Stockholm. Okolo sedmé hodiny sjíždíme k nějakému náhodnému jezeru, jichž jsou tu stovky a tisíce. Nacházíme zase krásnou pláž s převlékárnou, kterou místním zrekvírujeme a měníme na kuchyň. Zatímco služba vaří večeři, většina účastníků se koupe v krásné čisté vodě. Večeři si dáváme na břehu při zapadajícím slunci.

Den čtvrtý

Ráno se koupeme v jezeře, snídáme na břehu, vaříme si zase dopředu oběd a připravujeme se na cestu do Stockholmu. Zastavujeme cca 15 km od centra v národním parku Tyresta. Je neuvěřitelné, že se pár kilometrů od centra hlavního města ocitnete uprostřed nádherné, nedotčené přírody. Zde si dáváme k obědu maso na mrkvi s bramborem a potom procházíme parkem. Vybíráme jedno místo, kde je možné kempovat. To je další zázrak, že v tomto parku jsou místa určena pro rozdělávání ohňů i kempování. Na tato tábořiště se nedá zajet autem, a tak si balíme a bereme s sebou jen nejnutnější věci. U auta vaříme večeři a přesouváme se k jednomu jezeru s místem na kempování, záchody i zdrojem pitné vody. Před spaním se ještě procházíme krásným parkem.

 

 

blogger-image--1800136067

blogger-image--1800136067

blogger-image-1841642444

blogger-image-1841642444

blogger-image--1775291403

blogger-image--1775291403

blogger-image--1795703724

blogger-image--1795703724

Den pátý

Ráno se probouzíme uprostřed národního parku a kolem nás se prochází bernešky a ve vodě plavou bobři. Všude je nádherná příroda, přitom se nacházíme pár kilometrů od Stockholmu, kam se přesouváme po snídani. Nacházíme vhodné parkoviště, rozebíráme si celodenní jídlo a do 19.00 máme po skupinkách rozchod. Někdo jde do muzea (Vasa), jiní do skanzenu, další vyrazí po vynil-shopech a někdo se prochází jen tak po starém městě. Překvapivé je, že Švédové nemají zákon, který by zakazoval chodit na červenou, a tak je zajímavý pocit vyzkoušet si chůzi přes rušné silnice mezi auty. Rozhodně to zrychluje pohyb po městě. Sami si volíte, kdy vstoupíte do vozovky a kdy dáte přednost autu. Kupodivu řidiči se chodcům mistrně vyhýbají a dávají přednost. Večer si na parkovišti dáváme teplou večeři a vyrazíme směr Uppsala. Mezi ní a Stockholmem se obtížné hledá místo k zaparkování, natož ke spaní. Vše je oploceno a všude jsou zákazy vjezdu. Nakonec nacházíme kousek vysekané louky před soukromou cestou a tak kolem 23.00 parkujeme a ukládáme se ke spánku. Čas je tu trochu jiný než u nás, protože ještě okolo deváté je slunce dost vysoko nad obzorem a ve 23.00 je ještě světlo. Přikládám fotky některých aut, které jsme potkali.

 

Den šestý

Ráno jsme se nasnídali na parkovišti kousek před Uppsalou a pak následovala její prohlídka. Doplnili jsme LPG a naftu a ve staré Uppsale jsme si dali oběd přímo ve skanzenu. Pak jsme pokračovali dál na sever se zastávkou ve městě Gävle a nakonec jsme skončili na benzínové pumpě u jezera. Nechali jsme tu auto a s nejnutnějšími věcmi jsme se odebrali do dřevěného srubu, ve kterém jsme strávili noc.

 

Den sedmý

Probouzíme se v romantickém srubu na břehu jezera. Snídáme na parkovišti a poté pokračujeme dál na sever. Těsně před Sundsvallem sjíždíme k moři, kde si na břehu moře v klidně zátoce vaříme oběd, hrajeme hry, dospáváme a po poledni kávě pokračujeme do Sundsvalldu. Po prohlídce města dokupujeme zásoby v Lidlu, který opět ani ve Švédsku svými potravinami a cenami nezklamal, a stáčíme svou trasu směrem na západ, na Norsko. Cestou nacházíme u jezera opět parádní srub a jelikož se blíží déšť, zabydlujeme se v něm na tuto noc. Rozděláváme oheň v připraveném krbu, vaříme večeři a hrajeme hry.

 

Den osmý

Ráno snídáme ve srubu a v jezeře pácháme hygienu. Začíná nám právé severské dobrodružství. Smrdíme ohněm a potem, kolem nás je hluboká příroda, která voní smolou borovic. Všude kolem nás se nacházejí jezera. Po snídani odbočujeme z hlavní silnice a jedeme po menších a menších silnicích, až sjíždíme na hliněné a kamenné cesty, po kterých objíždíme různá jezera a hledáme místo, kde bychom se usadili a vyrazili na výlet po okolí. Nacházíme krásnou zátoku s upravenou loukou a molem, kde vaříme oběd. Po obědě vyrazíme na turistickou výpravu a sbíráme borůvky, kterých je všude spousta. Dáváme si je s jogurtem a jablky ke svačině a k večeři do krupicové kaše. Večer si na břehu jezera rozděláváme oheň a kocháme se krásným výhledem na jezero.

 

 

Den devátý

Místo, na kterém jsme se večer ubytovali, bylo tak krásné, že jsme se rozhodli tu strávit celou neděli a další noc. Před námi je odpočinkový den. Po snídani jsme šli na procházku podél jezera, kde jsou mezi stromy rozeseté krásné sruby a chatky. Po procházce jsme se koupali. Po obědě a sladkém zákusku hráli někteří hry, jiní pospávali a někdo rybařil. Našim lovcům se podařilo chytit jednu krásnou rybu, druhá jim utrhla háček. S Petrem jsme celé odpoledne využili k opravě různých věci na autobusu. Rozebrali jsme sloupek za řidičem a opravili vadný kontakt napínače pásu, jelikož už v Praze nám začala na palubní desce svítit kontrolka airbagu. K opravě jsme použili mou kolínskou. Pak jsme chybu přes počítač vymazali z jednotky auta a vše je v pořádku. Ve sloupku za spolujezdcem jsme opravili vadný mechanismus polohování pásu výměnou pružinky, kterou jsme si vymontovali z jednoho nefunkčního zařízení, to bylo na vyhození. Rozpohybovali jsme ještě jeden zaseklý pas v zadní části vozu a hlavně opravili posuvné boční dveře, které bylo obtížné otvírat. Často se nám stávalo, že nám někdo zůstával zavřený v autě, neboť zevnitř nešlo dveře otevřít téměř nikdy. Celé jsme je rozebrali a vyladili tak, že chodí velmi lehce a snadno. K večeři nám zatím kuchaři připravili šišky s mákem. Kvůli dešti jsme se najedli zase v místní převlékárně. Je neuvěřitelné, kolik je v této chladné zemí koupališť a jaká mají zázemí. Přitom jsme tu celý den úplně sami, nikde ani živáčka.

 

Po večeři se počasí zlepšilo, a tak jsme ještě hráli hry a zapálili oheň.

 

 

 

Den desátý

Ráno se loučíme s krásnou zátokou a směřujeme dál na Norsko. Cestou zastavujeme v městečku Östersund. Zde vaříme oběd, pak se procházíme po městě a nakonec zůstáváme i na večeři. Je to poslední větší město před Norskem. Různých měst jsme ve Švédsku projeli hodně a tak si dovolím zhodnotit krásy Švédska. Pokud chcete vidět krásnou přírodu, pak ji ve Švédsku rozhodně najdete. Krásné lesy, řeky a ohromné množství jezer. Stromy, kytky, tráva, vše je takové poctivé jako švédská ocel. Díky dostatku vody i chladnějšímu podnebí je vše zdravé, oproti jižním zemím, ale i té naší, kde slunce vše v létě vysuší a spálí. Pokud byste však hledali malebná městečka a vesničky, pak do Švédska nejezděte. Vše co jsme viděli bylo určitým zklamáním. Krásné jsou různé chatky a sruby rozeseté kolem jezer a v přírodě, kde lidé zřejmě žili v symbióze s přírodou po mnoho generací. Z měst je však cítit že vznikala "nedávno" a jsou formována průmyslovou revolucí a moderní dobou.

 

Po večeři jsme pokračovali dál a od hlavní cesty jsme odbočili do jednoho přírodního parku. Jeli jsme podél řeky, nádherných vodopádů, peřejí a opět úžasnou přírodou, která měnila svůj ráz z roviny v kopce a hory. Většina Švédska je totiž rovina a pohoří se táhnou na západě podél Norska asi od jeho poloviny na sever. Nejvyšší hora Švédska má 2.103 m n. m. Dojeli jsme až na konec údolí, kde končí cesta u jezera, a ubytovali jsme se na jeho břehu ve stanech s krásným výhledem na hory.

 

Den jedenáctý

Ráno jsme museli trochu změnit naše plány. To, co jsem Vám zapomněl včera napsat, je skutečnost, že ke krásné švédské přírodě dostanete jako bonus obrovské množství komárů. U krásného jezera, kde jsme večer zůstali, jich bylo už neúnosné množství a to nejen komárů, ale i drobných muchniček. Takže jsme tu museli chodit v čepicích a co nejvíce zahalení. Proto jsme se po snídani sbalili a místo lenošení u nádherného jezera jsme se vydali na výlet do národního parku. Zjistili jsme totiž, že při chůzi nás neobtěžují a nestíhají na nás dorážet. Čtyřhodinový výlet, který byl pod taktovkou komárů, vedl nádhernou krajinou k dalšímu jezeru s průzračné modrou vodou. Po výletě jsme popojeli ke krásným peřejím, kde jsme si dali oběd, vykoupali a umyli se v řece a v podvečer jsme se vypravili dál. Pokud Vás nadchlo naše vyprávění o švédské přírodě a chcete se sem vypravit, doporučujeme návštěvu parku, které mají upravené cesty po hezkých místech. Jít jen tak někde do přírody není možné, protože je neprostupná. Večer jsme se zastavili u největšího švédského vodopádu Tännforsen, který nás uchvátil a byl takovou hezkou tečkou za naším putováním po Švédsku. Kousek před hranicí s Norskem jsme ještě na pasece zahlédli losa, takže se s námi Švédsko rozloučilo opravdu důstojně a my plní dojmů a zážitků vjeli do Norska vstříc novým dobrodružstvím.

Den dvanáctý

Večer jsme dlouho nemohli najít místo k přespání a tak jsme dojeli až padesát kilometrů před Trondheim, kde jsme odbočili do hor a vyjeli až před závoru Norského národního parku Skarvan-Roltdalen, kde přespáváme před závorou. Ráno po snídani platíme 60 korun za vjezd a dojíždíme až na parkoviště, které je výchozím bodem pro pěší túry. Jdeme po krásné cestě až k jezeru a nacházíme tu v mokřadech vstavač z rodu orchidei, masožravé rosnatky, krušinu, suchopýr, plavuně a další zajímavé druhy rostlin. Po obědě na parkovišti (těstoviny se slaninou a pestem) k nám dorazili Horálkovi, kteří nám přivezli z ČR další zásoby jídla, protože v Norsku je jídlo drahé. Poznámka: Firma Horálek je něco jako firma Rohlík, ale rozváží jídlo po celé Evropě, podmínkou je minimální objednávka za 900 Kč. Po obědě vyrazila jedna skupina na vrcholovou túru, zatímco druhá skupina hrála hry u auta, připravovala dříví na oheň, přebalovala auto a připravovala večeři. K večeři jsme si dali tortilly s čerstvou zeleninou od Horálků a naloženým masem. Po večeři jsme si rozdělali oheň, někteří naskákali ještě do řeky, umyli se a hráli hry. Pohodový den plný krásných procházek, dobrého jídla a her. Pro Vaši představu jak dlouhé tu jsou dny: poslední fotka, na které jsme u ohně, je focena ve 22.00.

Den třináctý

Ráno se koupeme v řece a pácháme hygienu. Jsme v horách uprostřed nedotčené přírody a ranní slunce prohřívá naše těla prochladlá horskou vodou. Příroda je tu parádní a pobyt v ní je občerstvující. Horší je to už s městy, která vypadají podobně nevábně jako ta ve Švédsku, jak poznáváme při odpolední návštěvě Trondheimu. V těchto zemích se stavělo ze dřeva a takové stavby nemají dlouhého trvání. Ač Trondheim pochází z devátého století, není to na něm nikterak znát. Jen největší katedrála v celé Skandinávii tu připomíná historii. Jinak byste řekli, že byl založen tak před dvěma sty lety. Mnoho měst ve Skandinávii několikrát vyhořelo a muselo být znovu vybudováno, z původních domků se dochovalo jen pár pitoreskních kostelíků a roztroušených stavení stejně jako jsou roztroušeny roubenky v Podkrkonoší. Po návštěvě města vyndáváme na parkovišti termoport a teplé maso na mrkvi s bramborem, které jsme si ráno u řeky uvařili. Večer už míříme k fjordům a u jednoho zastavujeme na odpočívadle. Vaříme si večeři, stavíme stany a po krátké večerní procházce se ukládáme ke spánku.
 

Den čtrnáctý

Na odpočívadle, kde jsme strávili noc, jsme ráno po snídani rovnou uvařili i oběd do termoportu a pak už hurá na trajekt, abychom přejeli jeden fjord a dostali se na Atlantickou cestu. Jedná se o druhou nejnavštěvovanější památku v Norsku. Jedná se o cestu, která vede přes několik ostrovů v Atlantiku spojených různými mosty. Pak jsme pokračovali dál po pobřeží na jih a zastavili jsme se v několika malých osadách na břehu oceánu. U jednoho fjordu pak zastavujeme pár metrů od vody, stavíme stany, připravujeme večeři a ukládáme se ke spánku. Zdejší příroda mi připomíná Alpy zalité vodou, trochu Baskicko v okolí San Sebastianu a některé strmé zelené kopce tyčící se nad fjordy se zahalenými vrcholky v mlze mi připomínají Nový Zéland.

Den patnáctý

Přes víkend jsme Vám nemohli dát o sobě vědět, neboť jsme zůstali v horách mimo dosah mobilních operátorů.

Ráno po snídani jsme se vydali na pětikilometrovou procházku okolo poloostrova. Někteří zůstali na parkovišti, vařili oběd a sušili stany po včerejším dešti. Po vycházce jsme jeli dál do městečka Molde, zde jsme si dali skvělý oběd - knedlíky s vajíčkem, a poté nás čekala jízda trajektem přes fjord. Někteří z paluby pozorovali medúzky (talířovky ušaté), někdo odpočíval a některá děvčata využila jízdu k tomu, aby si na trajektu na toaletách umyla vlasy. Po vylodění směřuje naše cesta od fjordu na Trolí cestu. Je to nejnavštěvovanější památka v Norsku, nádherná silnice, která se vine ledovcovým údolím. Kolem silnice jsou vysoké skály, ze kterých často padají vodopády. Pak už stoupáme po Trolím žebříku, stavbě ze třicátých let minulého století a národní památce, po nejvyšší stěně Evropy. Na vrcholu parkujeme, dáváme si svačinu a následuje rozchod na 1,5 hodiny. Procházíme se po vyhlídkách, fotíme dechberoucí výhledy na údolí a hory, někdo nakupuje suvenýry. Večer popojíždíme po Trolí cestě dál mezi vysokými štíty a kempujeme uprostřed hor u národního parku Reinheimen. Vaříme večeři a někteří jdou ještě na krátkou vycházku k vodopádu. Slunce je večer zakryto vrcholky hor, a proto zalézáme do stanu. Brzy totiž vylezou trolové, kteří jinak na slunci zkamení, a proto teď nastává jejich čas.

Den šestnáctý

Probouzíme se na krásné náhorní plošině, obklopeni štíty hor. Po snídani vyrážíme na pěší výlet až do míst, kde je pouze sníh a kameny. Jelikož se blíží déšť, snažíme se to vzít co nejkratší cestou k parkovišti, které z výšky vidíme. Je to opravdu dobrodružná cesta přes potoky, kamenná pole i různou kleč. Déšť nás však zastihl, a tak dorážíme na parkoviště úplně promočení. Myjeme si v potoce nohy a jen tak na boso a v tom, co kdo našel suchého, sedáme do autobusu a vyrážíme na příhodnější místo. Cestou si topíme, abychom se zahřáli. Pokračuje dál po vyhlášené cestě číslo 63. Zastavujeme se u různých vyhlídek a atrakcí, kterých na této trase je spousta. Na jednom místě se stolky si dáváme oběd a sušíme promoklé věci. Po obědě spojeném s odpolední kávou vyrážíme na trajekt a překonáváme další fjord. Překonáváme několik horských sedel a sjíždíme ke Geiranger fjordu, jednomu z nejkrásnějších. Opět zastavujeme na různých vyhlídkách a fotíme si úžasné scenérie. Opouštíme tento fjord, který je na stejné úrovni jako moře, a stoupáme po křivolaké cestě až do výšky 1.500 m. n. m. Je to tady nejvýše položené místo, kam se dá vyjet autem. Vrchol se jmenuje Dalsnibba. Kolem nás jsou zasněžené vrcholy, pod námi jdou mraky. Když se rozestoupí, vidíme fjord Geiranger pod námi kilometr a půl hluboko. Je to nezapomenutelný zážitek. Jelikož je 21:00, pokračujeme po šedesát-trojce dál k Nord fjordu v domnění, že někde přespíme. Velice obtížně se tu však hledá rovná plocha pro naše dva velké stany a autobus, a tak dojíždíme až k našemu dalšímu cíli - národnímu parku Jostedalsbreen s hlavní atrakcí - ledovcem. Tady nacházíme kus louky na postavení stanu s výhledem přímo na ledovec, kolem nás padá do údolí spousta vodopádů a nad námi se tyčí ledovec.

Den sedmnáctý

Ráno po snídani jdeme na ledovec, pod kterým jsme spali. Jdeme údolím, které končí stěnou, ze které visí ledovec a vytékají z něj vodopády. Ty se pod skálou spojují a údolím se pak kolem nás řítí mohutná řeka. Vše je zbarveno do tyrkysově modré barvy a údolím se nese všudypřítomný hukot a chlad. Odjíždíme od ledovce a platíme za vjezd k němu 50 NOK. Zde bych chtěl poukázat na jednu skutečnost, která nás překvapila. Norové věří v poctivost lidí a podle toho jednají. Když jedete na trajekt, zeptají se vás kolik je v autě lidí a aniž by si to ověřovali, vystaví vám platbu. Jelikož máme tmavá okna, podiví se, kolik že to máme dětí, ale nezkoumají to. I kdybychom řekli, že tam máme děti dvě, vystavili by na to doklad. Na některém trajektu přišli výběrčí, až když se řidiči rozprchli po trajektu, a tak vybrali platby jen od některých. Ti, co nezaplatili, se jim sami při výjezdu hlásili a platili. Vjezd k ledovci byl zpoplatněn tak, že v lese stala železná bedýnka, krabička s obálkami a cedule s ceníkem. Na vás bylo podle ceníku dát peníze do obálky a vhodit do železné schránky. Pokud by člověk chtěl, nemusel by na různých místech platit. Vrcholem vší poctivosti i štědrosti pak byl dnešní zážitek v hypermarketu, kde jsme si chtěli koupit úžasnou klobásku a - POZOR - norskou sušenou nohu. Nebyly tam však cenovky, a tak Petr hledal personál. Našel paní, která tlačila nějaké přepravky a šla s námi na místo, kde nám pomohla najít cenu. Když jsme se ptali, co to je, vysvětlila nám, že to jsou klobásky z ovčího a kozího masa. Pak vzala pytlík, který stál 30 NOK a kde bylo nakrájeno 150g plátků této klobásy. Sáček otevřela a dala nám ochutnat. Pak sáček zabalila do igeliťáku a řekla, že máme na pokladně říci, že to je dárek od Eli. Na pokladně se ukázalo, že to je vedoucí supermarketu. Jelikož nám po nákupu v hypermarketu začalo pršet, pokračovali jsme v cestě na Bergen s minimem zastávek. Vařili jsme oběd v jednom přístavu pod markýzou vedle auta, nechali jsme se převést dalším trajektem a na noc jsme zůstali na břehu největšího fjordu - Sognefjordu. Za deště jsme museli postavit stany, připravit večeři a ulehnout ke spánku.

Den osmnáctý

Celou noc prší, a tak vybíháme ze stanu ve chvíli, kdy na chvíli déšť ustává, abychom připravili dětem snídani. Pak se děti chodí najíst po skupinkách, aby se vešly pod markýzu u auta. Po snídani vaříme oběd a v další dešťové proluce balíme mokré stany a doprovázeni další vlnou deště nastupujeme promočení do auta a jedeme na trajekt, abychom se dostali přes fjord. Míříme do Bergenu, který je vyhlášen dešťovými dny. Prý tu prší 213 dnů v roce a my tomu začínáme věřit, protože projíždíme ohromnými lijáky. Těsně před Bergenem, projíždíme dlouhým tunelem k poslednímu fjordu, a rázem se mění počasí, tak zastavujeme na oběd u jedné benzínky, kde na slunci sušíme všechny promočené věci. V Bergenu zastavujeme přímo v centru a zjišťujeme, jak je to s parkováním. Je hodně drahé, rozdělené do různých zón prý s cílem vytlačit auta z centra na okraj města. Vysazujeme děti, a když už se chystáme odjet na kraj města, přichází k nám zdejší usedlík. Místo napomenutí nám nabízí parkovací kartu na 24 hodin za 100 NOK, což je cena pro místní obyvatelé. Cizinci platí okolo 900 NOK. Jsme nadšení, že za tak příznivou cenu můžeme parkovat přímo v centru města. Nejen z tohoto důvodů se rozhodujeme zůstat v Bergenu i další den. Město je z těch, které jsme ve Skandinávii prošli asi nejhezčí, nabízející i různá muzea a skanzen. Odjíždíme tedy večer 20 km za město k jednomu horskému jezeru s vodopádem na přespání.

Den devatenáctý

Ráno jsme využili dešťové proluky k tomu, abychom se nasnídali a sbalili. Poslední dny se snažíme své aktivity regulovat právě podle počasí. Když neprší, vaříme jídlo a pohybujeme se venku. Když prší, jsme ve stanu nebo se přesouváme dál v autobuse. Ještě než jsme zaklapli dveře autobusu, začalo hustě pršet a vydrželo to po celou dobu našeho návratu do Bergenu. Začínáme věřit, že Bergen je opravdu nejdeštivější město na světě. Naším cílem však jsou muzea, jelikož jsme zjistili, že děti do šestnácti let je mají zdarma a studenti za polovic. Navštěvujeme muzeum lepry a galerii Kode a jelikož déšť během toho ustává, máme čas i na procházku městem. Pak odjíždíme kousek za město, abychom si dali v klidu na břehu fjordu oběd. Dalším naším cílem je město Dale vyhlášené zpracováním vlny a výrobou špičkových svetrů značky Dale of Norway. Navštěvujeme továrnu i místní outlet a někteří si svetry kupují. Pak už pokračujeme směr Oslo. Cestou večeříme na úžasné náhorní plošině Hardangervidda, která je největší náhorní plošinou v Evropě a působí opravdu úžasným dojmem. Jsme ve výšce 1200 m. n. m., všude kolem jsou skály a vysokohorská vegetace bez stromů. Krajinou protéká velké množství řek a potoků. Žije tu asi 10.000 sobů. Během večeře k nám přišlo stádo koz, a tak bylo o zábavu postaráno. Po večeři projíždíme ještě náhorní plošinu a jsme uchvácení z nádherných scenérií. Pozdě v noci zastavujeme na odpočívadle kus před Oslem a hned uléháme ke spánku.

Den dvacátý

Ráno se probouzíme do slunečného dne. Sušíme věci a po snídani pokračujeme do Osla. Zde navštěvujeme Národní galerii, jelikož zrovna dnes má vstupné zdarma. Hlavním lákadlem, který všichni chtějí vidět, je Výkřik od Edvarda Muncha. Dále se jdeme podívat na Oslí operu ověnčenou mnoha architektonickými cenami. Každý si našel své, i když za sebe musím říci, že ze všech hlavních měst byl nudnější snad jen Bonn v době Západního Německa. Opravdu města ve Skandinávii nás nenadchla. Zde na severu se vše stavělo ze dřeva, a proto mnoho měst a památek snadno vzalo za své. Mnohá města i několikrát vyhořela. Další aspekt vidím v tom, že právě Norsko bylo vždy velmi chudé a pod nadvládou Dánů. Málokdo z nás si dnes uvědomuje, že ještě do osmdesátých let minulého století byli Norové velmi chudí. Vše se změnilo těžbou ropy, která přinesla Norsku prosperitu, stejně jako Arabským Emirátům. Dnes je Norsko druhý největší vývozce ropy v Evropě a minimální mzda zde je 70.000 - přepočteno na české koruny. 100.000 je průměrný plat, čímž se vysvětlují vysoké ceny potravin a dalšího zboží. Tak často jako v naší zemi potkáváte auta značky Citroen, potkáváte na norských komunikacích auta Tesla. Je to důsledek vysokých platů i vládní podpory elektromobilů. Na parkovištích jsme se seznámili s některými českými řidiči, kteří tu žijí co půl roku a jezdí pro různé cestovky. Dostali jsme od nich různé tipy na zajímavá místa i ujištění, že můžeme parkovat na místech pro autobusy, které jsou u různých památek zdarma. V podvečer opouštíme Oslo a míříme zpět do Švédska. Zastavujeme těsně před hranicemi u fjordu a na krásné pláži vaříme večeři. Naučili jsme se pracovat se zdejším počasím, které se rychle mění. Svůj boj s ním jsme posunuli na další level díky norské mobilní aplikaci YR. Ta ukazuje velmi přesně počasí, zde v Norsku dokonce na minuty v další hodině a půl. Jedeme po dálnici a hledáme v navigaci vhodné místo k přespání, pak toto místo zadáváme do aplikace YR a sledujeme, jak tam je a jak tam bude až za půl hodiny, kdy dojedeme. Vyjíždíme z Osla za prudkého deště a nacházíme místo, kde přestane pršet za hodinu až budeme u hranic. Zjišťujeme, že to bude na pravou stranu od dálnice. Nacházíme vhodné místo na přespání, a když dojíždíme, opravdu přestává zrovna pršet a my můžeme vybalit stany a vařit večeři. K té si dáváme opečený lunchmeat s bramborovou kaši.

Den dvacátýprvní

Po snídani, během které nám nepršelo, vyrazíme již za deště do Göteborgu, města univerzit a výroby automobilů Volvo. Na norsko-švédských hranicích si ještě necháváme vracet DPH z nakoupených svetrů, protože Norsko je mimo Evropskou unii. V Göteborgu procházíme centrum a krásné parky v rytmu častých dešťových přeháněk, které nám občas dávají možnost si odpočinout a usušit se. Součástí parku jsou i skleníky a různé expozice zdarma, v přístavu pak muzeum lodí. Po prohlídce města zastavujeme za městem v Netto, kupujeme si nějaké dobrůtky domů na památku ze Švédska a odjíždíme kousek za město, abychom si uvařili večeři a rozhodli se co dál. Na večeři jsme vychytali přestávku mezi deštěm, a tak proběhla k naší spokojenosti. V aplikaci YR zjišťujeme, že se v této části Švédska budou honit přeháňky až do zítřejšího večera, a proto po večeři vyjíždíme k Malmö na naši známou pláž s výhledem na Oresundský most. Tam totiž dešťové mraky v simulacích aplikace končí a má tam být od půlnoci hezky. Přesouváme se tedy v noci 300 km na jih a na naši pláž dorážíme v jednu hodinu po půlnoci. Za silného větru stavíme raději stany a ukládáme se ke spánku.
 

PS. Na jedné fotce níže pochopíte, proč se našemu autobusu říká Červený trpaslík.

Den dvacátýdruhý

Probouzíme se na pláži zalité sluncem. Dnes je odpočinkový den. Jediné co musíme stihnout je trajekt v 18.00. Díky slunečnému dní se koupeme v moři, myjeme pod sprchami a v teplé vodě, která tu teče na záchodech. Vaříme oběd, sušíme vše provlhlé, balíme stany a hlavně se loučíme se Skandinávií. Rozhodli jsme se jet přes noc, a tak do Prahy dorazíme na sborový dům okolo 8.00 ráno.

 

Pokud bude zájem, rádi podobnou trasu příští rok zopakujeme s dalšími zájemci. Už nyní můžete v případě zájmu psát na email: sbor@jbpraha.cz

Skandinávie 2017

V pátek 14.7. 2017 vyrazila skupina osmnácti cestovatelů na dvacetitřídenní cestu po Norsku a Švédsku. Reportáže z výjezdu sepsal Tomáš Růžička

Den první

Po noční cestě přes Německo jsme ráno dojeli na Rujánu. Na příjemném parkovišti kousek před Sassnitz jsme se nasnídali, natáhli na plachty a pak se i trochu prošli po okolí. Ve 12.00 jsme se vydali do přístavu a nalodili na trajekt. Na ohromném trajektu jsme objevili úplně prázdnou konferenční místnost, kterou jsme obsadili, na podlaze dospávali a u stolu udělali menší party na oslavu Evžiných narozenin, které dnes slaví. Po prohlídce Trelleborgu jsme našli krásnou pláž s výhledem na Öresundský most. Koupeme se v moři, vaříme čaj a užíváme si nádherný západ slunce na pláži, kde na plachtách přespíme.

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now