Francie 2013

 

Video z výjezdu

Den první

Ve 20:00 se scházíme na sborovém domě, abychom odjeli na dlouho očekávaný výjezd do Francie. Ve 21:30 už máme vše sbaleno, děti sedí na svých místech, vyrážíme směr Rozvadov. Jedeme dvěma auty a jedním autobusem. Autobusem jede čtrnáct dětí a čtyři vedoucí. Černým autem jedou čtyři děti, tři vedoucí a všechny kufry. Červeným autem jedou čtyři děti, dva vedoucí, jídlo a nádobí. Kdo jede v červeném autě má službu, pomáhá tedy s mytím a vařením. Aby se u služby vystřídal každý, máme rozvrh kdo, kdy, kde sedí. Během cesty se ještě několikrát zastavíme na odpočívadlech, aby se vystřídali řidiči. Cesta ubíhá bez problémů, i když velice pomalu.
 

Den druhý

Kolem 5:00 jsme překročili řeku Rýn, která leží na německo-francouzských hranicích. O hodinu později jsme zastavili na parkovišti u Štrasburku, kde jsme si po dlouhé době vyprázdnili močové měchýře a naplnili žaludky svačinkami zbalenými z domova. Zase jsme se rozjeli a zastavili se před Decathlonem v Colmaru, který otvíral až za hodinu. Děti si čas krátily hraním her na zatím prázdném parkovišti, zatímco řidiči dospávali. V Decathlonu jsme si vyčistili zuby a udělali první nákupy. V 10:30 už prahlo sluníčko, a tak se naše výprava odebrala na zdejší koupaliště s průzračnou vodou. Mezitím se tři vedoucí vydali do nákupního centra, kde zajistili intenet, abychom vám mohli každý den posílat zprávy. Ve 13:30 se naše výprava poprvé rozdělila. Posádka autobusu a černého auta se vydala do historického města Colmar, zatímco členové dnešní služby v autě červeném vyrazili najít místo na přespání a uvařit vývar na večeři. V Colmaru jsme si zahráli první hru, která souvisela s naší legendou a prohlédli si jeho krásné historické centrum. Večer se obě posádky sešly na odpočívadle, kde jsme si vybalili, navečeřeli se a začali se chystat na první noc ve Franci.

 

Den třetí

Vzbudili jsme se v 7:30, sbalili věci, nasedli do aut a vyrazili do Vichy. Vichy je termální město, pochází z něj slavná kosmetika a vyhlášené bonbony. Oběd jsme si dali u silnice, měli jsme skvělou krupicovou kaši. Ve městě jsme si zahráli další hru, cílem bylo najít co nejvíce minerálních pramenů a ve skupinkách se s nimi vyfotit. Dalším úkolem bylo zjistit, kde jsou nejlevnější Vichy bonbony. Město bylo pěkné, plné malinkatých obchůdků, ve kterých si každý něco koupil. Před srazem se ještě několik členů výpravy vykoupalo v kašně. V 17:30 jsme nasedli do aut a vydali se na místo, kde zatím dnešní služba připravila večeři a jídlo na druhý den. K večeři jsme měli rizoto plné masa, takže si každý nandal plnou mísu. S plnými žaludky jsme přejeli o kilometr dál a připravili místo pro spaní. Děti potom měly možnost, zahrát si hru Kubb nebo fotbal. Večer jsme četli knihu k legendě a založili další keš. 

Den čtvrtý

Dnes jsme museli vstávat jíž v 7:00. V 9:45 nám totiž jel vlak z údolí na vrcholek sopky. Ještě před stoupáním jsme museli najít kouhoutek s pitnou vodou, abychom si na celodenní výlet naplnili lahve a umyli nádobí od snídaně. Na vrcholku Puy de Dome jsme měli rozchod, děti tak měly možnost nakoupit si pohledy v obchůdku se suvenýry a odpočinout si před výletem. Abychom se dostali na druhou sopku, která měla typický kráter, museli jsme sejít do údolí a po schodišti vyšlápnout kopec. Někteří z nás sešli do kráteru, zbytek po dlouhém výšlapu odpočíval. Při scházení druhé sopky jsme si zahráli zajímavou hru. Tajně se určil jeden hráč, který musel vyřadit všechny ostatní. Vyřadil je tím, že jim pošeptal ,,jsi mrtvý”, každý, kdo to uslyšel musel napočítat do tří a sednout si na bobek, tím byl vyřazen. Nikdo tedy nevěděl, kdo je ,,vrah”. Aby ho vyřadili ze hry museli se tři lidé shodnout na stejném ,,vrahovi”. Pokud určili správného člověka, vyhráli. Pokud špatného, vypadli také. Hra všechny bavila, takže jsme zaplnili dostatek času na to, aby kuchaři stihli uvařit večeři. K večeři byla mrkev s vepřovým masem, kterou jsme si dali hned po slezení kopce. Pak jsme všichni nasedli do aut a rozjeli se k malebnému jezeru Lac de Guery, kde jsme se všichni vykoupali. Za dnešek jsme ušli 12 km, a tak jsme večer šli velice rádi spát.

Den pátý

Dnešní den nám začal až v 9:30! Tak dlouho jsme zatím nespali. Vyjeli jsme pod jinou sopku než včera a vyrazili na její vrchol. Cesta byla strmější, zato mnohem kratší. Nahoře jsme se pokochali krásným výhledem na okolní sopky, hory a kopce. Poté jsme seběhli svah na parkoviště, kde na nás již čekalo jídlo. K obědu jsme měli vynikající Boloňskou omáčku. Oběd nám zpestřily stíhačky, které nám prolétaly nad hlavou každou chvíli. Po výletě nám už došla všechna voda, a tak jsme se vydali na místo, kde jsme si mohli naplnit své flašky. Cestou k vodě nám začalo rachtat kolo u černého auta. Naštěstí jsme přišli na to, čím to je, a vyndáním kamenu z brzd ho Martin a Aleš opravili. U kohoutku s vodou bylo fotbalové hřiště, a tak jsme si mohli zahrát fotbal, Kubb nebo si jen zapinkat s míčem. Po několika hodinách hry, jsme odjeli najít místo ke spaní, které jsme našli pod stromy v parku u silnice. Po večeři jsme se rozdělili na dívky a chlapce, a postupně jsme v těchto dvou skupinách navštívili řeku, ve které jsme se po mnoha dnech umyli. Po dlouhé době jsme si tedy šli lehnout čistí a voňaví.

 

Den šestý

Ráno jsme se všichni pořádně protáhli na ranní rozcvičce, abychom zvládli výlet, který měl být nejdelším ze všech. Připravili jsme si batohy, načepovali flašky vodou, a vyjeli pod úpatí Puy Mary. Na vrchol jsme stoupali po křivých schodech, výhled od tamtud stál ale za to. Z vrcholu jsme sešli dolu po kamenité ztesce, kde nám podkluzovaly nohy. Vyšli a sešli jsme ještě další dva vrcholky, stoupání už bylo jen mírné. Skoro u konce nám začalo jemně pršet, to se naštěsí rychle přehnalo a my mohli jít v klidu stále dál. Na úplném konci jsme museli překonat řeku, která byla plná velice kluzkých kamenů. Suchou nohou prošlo jen pár lidí. Mokro v botách však bylo vykoupeno chutným pozdním obědem. Po jídle jsme auty vyjeli do nákupního centra, a odtamtud na místo spánku. Dříve než padla tma jsme postavili stany a snědli skvělou večeři, kterou byl chléb s Nutellou. :)

 

Den sedmý

Ráno jsme naplnili prázdné flašky, sbalili stany a vyjeli do města. Během rozchodu jsme mohli procházet úzkými uličkami plnými malinkatých domečků, vybírat pohledy nebo nakupovat jídlo. Po tomto krásném zážitku jsme nastoupili do aut a vyjeli k řece Avayron. Tam nám rozdali kanoe, vesty a pádla a my vyjeli po řece. Ujeli jsme 10 km s jednou přestávkou na koupání. Nikdo se nepřeklopil, přesto jsme všichni byli mokří po projíždění peřejemi. Když jsme dojeli, převlékli jame se do suchého a vydali se na jídlo, které nám zatím připravili kuchaři. Uprostřed jídla, během kterého všichni postávali pod stromy, se rozpršelo tak, že ani koruny stromů nestačily. Poté déšť udělal drobnou pauzu, takže polovina z nás přeběhla pod střechu. Začalo to však znovu a nepřestalo další půl hodinu. Po průtrži začalo svítit sluníčko a my se vydali na cestu do města Ville Franche de Rocque. Zde jsme si zahráli velice zajímavou hru. Rozdělili jsme se na skupinky po čtyřech lidech, do kterých nám byla přidělena jedna mapa na tým a pět životů na každého. Také jsme dostali seznam křižovatek, na kterém byly zaznamenány ty, kde byly ukryty papírky, které jsme měli sbírat. Cílem hry tedy bylo nasbírat co nejvíce papírků. Průběh však ztěžovali vedoucí, kteří procházeli ulicemi, honili děti a kradli jim životy. Po této napínavé hře jsme odjeli na místo spánku. Od kuchařů jsme dostali vynikající večeři -na grilu připravené hamburgry. Mňam!

 

Den osmý

Po probuzení jsme dlouho jeli do města St. Anthony Noble Val a tam jsme hráli hru. Cílem hry bylo dojít po dvojicích na náměstí. Dosáhnutí cíle však ztěžovali tato pravidla:

Pokud jsme potkali nějakého muže, museli jsme se zastavit a napočítat do sta. 

Pokud jsme potkali ženu, museli jsme jít padesát kroků zpátky. 

Pokud jsme šli kolem auta, museli jsme udělat dřep.

Pukud jsme šli kolem stromu, museli jsme ho obejít dokola.

Pokud kolem nás projelo auto, museli jsme na nejbližší křižovatce odbočit do leva.

Museli jsme jít jenom dopředu, nesměli jsme se vracet.

Hra byla téměř nehratelná vzhledem k počtu aut, které projeli kolem nás. Přesto jsme si užili spousty zábavy. Když jsme dorazili na náměstí, dostali jsme rozchod. Po návratu na parkoviště jsme si dali extrémně pálivý oběd, a odjeli k řece, ve které jsme se koupali. Koupání bylo po teplém dni velice příjemné. Pak jsme jeli dalších 100 km k romantickému kostelíku s hřbitovem uprostřed hlubokých lesů, kde jsme měli spát. Bylo tam ale tolik komárů, že jsme se po večeři rozhodli vyrazit ještě na noc a ujet dalších 140 km. Okolo druhé hodiny ráno jsme ulehli na plácku, odkud bylo slyšet hučení oceánu.

 

Den devátý

Po náročné noci částečně strávené v autě jsme dostali k snídani chleba s nutellou, křupíny a pomerančový džus. Jeli jsme do Decathlonu, kde jsme dokoupili potřebné vybavení  a odtud na parkoviště u majáku v Biarritz. Zde jsme se poprvé koupali v moři, zatímco kuchaři na parkovišti připravili oběd. Po obědě jsme všichni společně prošli centrum města a skončili jsme opět na pláži, takže jsme v moři nakonec strávili skoro celý den. Z Biarritz jsme jeli dalších 50 km k místu spánku v městěčku Messanges. Na parkovišti tu však lidé nesmí spát mimo auto, takže jsme stany odnesli za parkoviště do lesa, kde jsme si ustlali na borůvkách.

 

Den desáty

Vzbudili jsme ve stanu vedrem. Sbalili jsme stany i plachty a šli jsme na snídani, která byla na parkovišti, kde spali kuchaři v servisním voze. Poté jsme se vydali na pláž, kde jsme byli celý den. Moře bylo plné velikých vln, které jsme si velice užívali. Nahlas jsme zpívali jednoduché popěvky, tak aby se k nám mohli přidat kolemplující francouzi. Polovina z nás se spálila, takže chodila večer s Panthenolem na zádech i obličeji. Večeři jsme měli opět na parkovišti u auta ve stylu švédského stolu. (zbytky Chilli con Carne od oběda a dále prosciutto, chorizo, brie, kozí sýr, ..) Spát jsme šli pod stromy pouze na plachty a celou noc nás štípali komáři.

 

Den jedenáctý

Ráno jsme si nabrali vodu a dali si rozcvičku, zatímco policie kontrolovala na parkovišti auta, jestli tam některé není déle než dvě noci. Po snídani jsme jeli k jezeru Le Lac a cestou jsme se stavili v Carrefouru doplnit zásoby. U jezera jsme rozložili plachty, tak aby vytvořili stín a ve vodě jsme strávili tři hodiny. K obědu jsme si dali Cassoulet a poté jsme opět vlezli do vody, kde jsme stávili zbytek dne. Když trochu vychladl písek na pláži, zahráli jsme si volejbal, fotbal a karetní hru Bang. Večer jsme šli hledat skryté místo na spaní. Postavili jsme stany, aby nás chránili proti komárům a šli jsme spát.

V noci nás vedoucí vzbudili a museli jsme běžet k autům, kde jsme vyluštili šifru a pak doplavat pro flašku v jezeru. Jeden tým hra příliš nenadchla, takže hru plnil pomalým tempem, zatím co druhý tým promptně dosáhl vlajky, důležité pro další dny a tím vyhrál.

 

Den dvanáctý

Po náročné noci jsme vstali s velkou námahou. Jeli jsme na Duna du Pyla, která  tvoří mohutnou hradbu několik kilometrů dlouhou mezi mořem a borovicovými lesy. Je 3 km dlouhá, 0,5 km široká a dosahuje do výšky až 114 m. Po zábavném seskákání duny jsme se vykoupali v moři. K obědu bylo kuře s vynikající bramborovou kaši. Pak už jsme se vydali na dlouhou cestu k zámku Chenonceau na Loiře. Během cesty v noci nás však postihlo pár nemilých překvapení. Jednoho z řidičů začala bolet ruka, zastavili jsme se tedy ve dvě hodiny ráno u budovy s nápisem Clinicque, abychom se zeptali, co s rukou má. Tato klinika však byla porodnice a tak jsme museli najít jinou, kde nám řekli, že je to zánět a dali mu na to mast. Při čekání u nemocnice jsme se mohli alespoň trochu prospat a zjistit, že jedeme úplně jinam. Díky jednomu špatně zadanému písmenku v navigaci nás souřadnice vedly na západní polokouli za Greenwich. Ve 2:00 ráno jsme tedy znovu nasedli do aut, do navigace zadali správný cíl na východní polokouli  a jeli dalších 160 km k zámku.

 

Den třináctý

V šest hodin ráno jsme si ustlali na polní cestě, kousek za městečkem  a všichni jsme rychle usnuli. Po dvou hodinách začalo krápat, a tak jsme se museli znovu sbalit a nasednout do aut. Dojeli jsme k zámku, kde jsme si dali snídani na skvělém piknikovém místě. Dostali jsme každý svůj lístek a mohli jsme si zámek i zahrady projít jak kdo chtěl. Po průchodu bránou jsme si mohli prohlédnout zámeckou budovu plnou královských pokojíků. Mohli jsme se projít v několika zahradách, jež kdysi patřili významným francouzským králům. Kromě zahrad jsme zašli do labyrintu a potěšili své zraky pohledem na řeku. Po prohlídce jsme si dali oběd, těstoviny s mákem, a několik nadcházejících hodin jsme strávili na piknikovém plácku, kde jsme dospávali noc. Pak jsme se přesunuli dalších 180 km severně a ubytovali se u malebného hřbitova v malém městečku kousek od Paříže. Grilovali jsme hamburgery a odpočívali po dlouhé cestě. Večer nás přijeli navštívit dvě auta místních policistů, kteří byli překvapeni, jaký piknik jsme si u místního hřbitova udělali a dost je to pobavilo. Dovolili nám zde jednu noc strávit pod podmínkou, že nebudeme rozdělávat oheň a křičet.

 

Den čtrnáctý

Ráno jsme položili stany na parkoviště, aby mohly proschnout. Po snídani, ke které jsme měli výtečný čaj s neznámou přísadou a vajíčkovou pomazánku, jsme vyjeli do Versailes. Před zámkem byly několik kilometrů dlouhé fronty. Ty jsme naštěstí, jako skupina s předchozí rezervací, mohli předběhnout. Čekali jsme ale na na řidiče, kteří hodinu hledali místo na parkování. Během parkování se také stala menší nehoda, během které jeden z řidičů najel na obrubník tak, že protrhl plášť pneumatiky a večer jsme museli kolo vyměnit za rezervní. Konečně jsme vstoupili do turisty obdivovaného zámku a prohédli jsme si několik křídel plných starého nábytku, obrazů a soch. Po dvou hodinách prohlídky lidmi přeplněných sálů, jsme vyšli do zámecké zahrady, kde už kuchaři připravili Chilli con Carne. Po obědě jsme měli několik hodin na odpočinek, procházku zahradami a jezení zmrzliny. Když jsme jsme projížděli Paříží po ucpané silnici s výhledem na Eifelovu věž, naše černé auto odchytili policajti, aby zkontrolovali jestli nepřevážíme drogy. Když zjistili, že auto je plné dětí nechali nás být a my v podvečer dojeli na krásné místo 50 km za Paříží, kde jsme si dali krupicovou kaši, hráli hry a uložili se ke spánku.

 

Den patnáctý

Ráno nás vzbudil déšť a tak jsme museli snídat pod markýzou u servisního vozu. Po snídani jsme zadali do navigací Remeš a cestou jsme ještě hledali vodu, protože nám došla. Natočili jsme všechny láhve a barely a vyrazili na dlouhou cestu. Před návštěvou města jsme se ještě stavili na poslední nákupy jídla a dárků v nákupní zóně. V Remeši jsme si dali oběd v parku, kam nám ho kuchaři dovezli. Díky termoportu mohou uvařit oběd již s určitým předstihem a nám ho pak servírují kdekoli je potřeba a přitom krásně teplý. Než jsme vyrazili do města stihly se  některé děti pořádně polít vodou, která v parku tekla, ale cestou do centra, oblečení stihlo uschnout a my si mohli vychutnat překrásnou katedrálu. Když jsme si prohlédli stavbu, dostali jsme rozchod. Jedna skupinka lidí našla v centru zajímavý obchod, do kterého jsme potom všichni vyrazili společně ještě jednou. Byl to obchůdek Nature et Decouvertes, ve kterém bylo vše od nástrojů na zahradu, přes výbavu na kempování, vymoženosti na výlety, až po masážní přístroje a vonné oleje. Různé vychytávky a zajímavé věci. Z návštěvy města jsme byli všichni nadšení a tak jsme s novými zážitky nastoupili do auta a vyjeli na místo spánku u rybníku, kousek od Sedanu. Když jsme si postavili stany a povečeřeli, vedoucí nám každému dali Panache se kterým jsme si připili na úspěšný a pohodový výjezd, povídali jsme si a sdíleli své zážitky. Poslední společný večer jsme si moc užili a když jsme vlezli do stanů, začalo pršet.

 

Den čtrnáctý

Ráno jsme se vzbudili u jezera, které už mnozí z nás znají z předchozích výjezdů do Normandie. Balení trvalo neobvykle dlouhou dobu a tak už měli všichni velký hlad. Při snídani začalo foukat, takže na nás pršelo ze stromů. Vyšli jsme tedy z lesíku i s jídlem, a pohled který se nám naskytl byl k nezaplacení. Jezero bylo temné, šedá oblaka rychle proudila a nebe bylo ozářené oranžovým světlem, ve vzduchu byl cítit vysoký tlak. Vypadalo to, jako kdyby za chvíli mělo přijít tornádo nebo jiná katastrofa. Jakmile jsme dosnídali, spustil se neskutečný liják, rychle jsme sklidili nádobí a vlezli si do aut. Někteří vedoucí museli upevnit některé věci na střechu servisního vozu, takže dost zmokli. Cestou domů jsme projeli kolem domu zasaženého bleskem a hořícího kamionu. Protože pršet nepřestávalo, nejeli jsme podel původního plánu do Bastogne, ale  hledali jsme místo kde mohli kuchaři připravit oběd a děti hrát závěrečnou hru. I kdy jsme ráno vyjeli z Francie a projeli Blegii, Luxembursko i Německo, vrátili jsme se na oběd opět do Francie v městě Siercks les Bains. Celý výjezd jsme museli sbírat životy, které jsme nyní mohli uplatnit. Hra měli tři části. 

 

První část: Vedoucí měli ponožky a meče z novin kterými sestřelovali a bouchali děti na určitém území. Pokud je zasáhli, musel zasažený jít za území a odebrat si jeden život. Cílem dětí bylo najít v tomto území kovový meč, jakmile ho našli a zvedli do vzduchu první část hry skončila. Děti měli také ponožky a papírové meče, dospělí však neměli žádné životy. Stačilo jen, že doběhli za hranice území a mohli pokračovat ve hře.

 

Druhá část: Hra byla podobná. S tím rozdílem, že se nehledal meč, nýbrž stožár. Ten děti museli odnést do středu území, vztyčit vlajku a uhájit ho po dobu pěti minut. 

 

Třetí část: Cílem třetí části bylo, donést meč, stožár s vlajkou a dýku, kterou mohla mít jen jedna dívka (Lucie V.) ke kusu dřeva. Pokud na tom místě vztyčili předměty, vedoucí nebyli nesmrtelní, ale měli jenom jeden život. Poslední část hry byla nejnáročnější, zvláště kvůli lidem, kteří byli do hry tak zabraní, že svými meči ohrožovali každého, kdo se k nim břiblížil, tedy i vlastní spolubojovníky.

 

Děti nakonec vyhrály a týmy dostaly poklad, kterým byly bonbony, chypsy sušenky atd. Všichni byli po hře velice zpocení, takže se na parkovišti strhla vodní bitka. Když se všichni převlékli do suchého, nasedli jsme do aut a vyjeli na cestu domů.

 

Den patnáctý

V 4:30 jsme dorazili na sborový dům, kde jsme rozdělali spacáky a spali na zahradě do 8:00. Poté jsme se rozdělili do skupin, jedna umývala nádobí, další myly auta, jiné uklízely. Od 11:00 si mohli rodiče vyzvedávat děti, které si mezi tím užívaly sborového bazénu. 

 

Myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že výjezd byl skvělý. Byl jiný než ty předchozí a to hlavně tím, že nás jelo více a na delší dobu. Seznámili jsme se s novými lidmi, museli jsme si zvyknout na jíné zacházení. I tak ale bude patřit k mým nejlepším zážitkům.

 

Bereniké :))

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now