Den třetí

Ráno už nepršelo. Po snídani jsme se vydali na vyhlídku ve výšce přes 1700 n/m. Nic jsme ale neviděli, protože všude kolem nás byly mraky. Tak jsme se aspoň vyfotili.

Sjeli jsme do městečka Aix Les Bains. Děti šly na procházku kolem jezera, kde se ti nejotužilejší chlapci i vykoupali. Po návratu na parkoviště je čekala čína k obědu.

Odpoledne jsme se vydali opět do hor na další vyhlídku. Tam už nebylo tolik mračen a pod námi se rozprostíralo jezero a město, ze kterého jsme před chvílí vyjeli. V těchto horách jsme už zůstali a našli jsme malebnou loučku v lese, kde jsme zakempovali na noc. Udělali jsme horkou polévku, neb je v horách pořád trochu chladněji. Děti si navečer zahrály několik her, které si moc užily a s výstižnými poznámkami o moři a teple šly spát.

 

Den čtvrtý

Tak jsme po zastávce ve městě Grenoble, kde jsem opět nakupovali v Decathlonu, zajeli do národního parku Vercors. Tady jsme se chtěli utábořit, udělat večeři a přespat. Naplánovali jsme dětem na zítřek po národním parku výlet. Když jsme ale dorazili na místo, zastihl nás další déšť. Po krátké poradě jsme tedy vyrazili dále na jih, což děti přivítaly nemalým jásotem. Obě auta si to namířila přes hory.

Přejeli jsme alpský masiv na jižní stranu a před námi se otevřela úplně nová krajina, než jakou jsme doposud viděli: lesy s piniemi a borovicemi, městečka s kamennými domy, sady ořechů a kamenné zídky na loukách.

V podvečer, když přestalo pršet a obloha se vyjasnila jsme zastavili v údolí u potoka kousek od městečka Luc-en-Diois, kde děti postavily stany a hrály hry. Večeřely dušené maso s mrkví a bramborem. Všichni jsme se vykoupali v horském potoce, umyli si vlasy a a připravili jídlo i na zítřek, kdy nás čeká cesta k řece Céze.

Moc děkujeme za všechny vzkazy. Dětem jsme je po večeři všechny přečetli.

 

Den pátý

Včerejší den byl nadmíru dobrodružný (Crazy :) ). Po ránu jsme vyrazili ke zmiňované řece. Od Luc en Diois nás cesta nejprve vedla přes horské sedlo a potom dlouhým kaňonem podél horské řeky, kde jsme obdivovali vesničky na skalách nad námi. Potom se navigátor rozhodl, že nás trochu poškádlí a začal vybírat zkratky mezi vinicemi. Jedna z nich nás navedla sice dobrým směrem, ale doprostřed městečka Saint Michel d’Euzet kde jsme s autobusem uvízli mezi domy v kamenném průjezdu a druhé auto se sklopenými zrcátky tak tak projelo dále. Po složitém couvacím manévru a oddychové pauze jsme už po hlavních silnicích dojeli k řece Céze u městečka La Roque sur Céze. Tam jsme vysadili děti, které se šly koupat, a začali jsme hledat místo na zastavení a uvaření teplého jídla. Žel okolo místa koupání se na obě strany táhl kilometry dlouhý zákazu stání. Tak se stalo, že po pár minutách vaření rýže nám přijeli francouzští policisté zákaz stání připomenout a dali nám 5 minut na odjezd, takže jsme stihli opravdu dovařit akorát tu rýži. Vše jsme zase zabalili s hrncem horké rýže na předním sedadle a po složitějších manévrech autobusem jsme našli vzdálenější místo na zastavení. Tam jsem začali dělat maso. Za chvíli nám ale další projíždějící policejní hlídka dala na odjezd 10 minut. Naštěstí se potom dlouho nevracela a tak jsme dodělali poctivé rizoto s kuřecím masem, naložili u řeky děti, zajeli na nejbližší vinici, kde se dalo zastavit a děti jsme nakrmili.
Poté jsme se odjeli do Orange, kde jsme si prohlédli centrum i periferii města, protože jsme cestou zpátky k autu trochu zabloudili.
Vydali jsme se cestou na Avignon a hledali místo na spaní. V této oblasti ale není moc lesů a tak jsme nejdřív dvě hodiny jezdili nekonečnými vinicemi a pod každým stromem a remízem hledali několik čtverečních metrů trávy. Okolo 23:00 jsme našli loučku pod zříceninou na břehu řeky Rhôny, kde ale nebyla tráva, ale čerstvě posekaný tymián. Rozložili jsme plachty a za omamné vůně jsme krátce po půlnoci uložili děti pod širák a sami začali usínat. Po půl hodince ale začaly padat první kapky. Tak jsme zase všechny děti vzbudili a postavili stany a markýzu u auta. Děti jsou moc šikovné, a stal se z nás už secvičený tým, takže jsme i za deště měli vše postavené za půl hodiny. V tu chvíli ale pršet  přestalo. Dětem jsme udělali horký čaj a některým vyčerpaným zájemcům jsme dali zbytek rizota. Potom už děti byly uložené v suchu a vedoucí se vrátili na plachtu pod už jasnou oblohu. To jsme ještě netušili, jak se postavené stany budou hodit.

 

Den šestý

Dnes ráno se vedoucí probudili brzy, umyli nádobí, připravili snídani a vše přichystali na odjezd. Než jsme ale probudili děti, začalo opět pršet. Tak jsme je nechali spát a doufali, že přestane. Nepřestalo. Tak jsme je okolo půl deváté probudili, dali jim snídani za vzdáleného hřmění a neustávajícího deště jsme s nimi rychle sbalili stany, plachty a všechny věci a vydali se do Avignonu. Naším prvním cílem byl Decathlon, kde si někteří dokoupili pláštěnky a deštníky a v poledne pršet přestalo. Nyní jsou děti na prohlídce centra starého Avignonu a my vaříme boloňské těstoviny na parkovišti u kraje města.

Po prohlídce Avignonu, obědě a zastávce na nákupy jsme se vydali k moři. Přijeli jsem do městečka S. Maries de la Mer, kde se nám po chvíli hledání podařilo zaparkovat obě velká auta. Děti naskákaly do moře a až do večeře se koupaly. Jídlo jsme si dali na pláži a vrátili jsme se k autům, abychom našli místo na spaní. Na parkovišti nás oslovil jeden Čech, ostřílený cestovatel karavanem, který nám doporučil, ať jedeme na pláž pod městečko Salin de Giaud, kde se za vjezd ani kempování nic neplatí a že v S. Maries je plno a nocovat na pláži se zde moc nedá. Tak jsme nasedli do aut a vydali jsme se do Salinu. Pod městečkem jsme jeli ještě asi 10 kilometrů liduprázdnou rovnou krajinou, kde jsme už za tmy měli z jedné strany Rhônu, z druhé strany moře a měli jsme pocit, že jsme na konci světa. Když jsme navíc přijížděli obrovskými mračny komárů, byli jsme zvědaví, kde naše cesta skončí. Skončila širokou pláží, kde byly zaparkované karavany a obytná auta. Tak jsme ve světle reflektorů postavili stany a markýzu a šli jsme spát.

 

Den sedmý

Až ráno jsme zjistili, že pláž má několik kilometrů vpravo i vlevo a kam až oko dohlédne, jsou zaparkované ne desítky, ale stovky karavanů, aut, stanů a obytných vozů. Probudili jsme se do pravého jihofrancouzského vedra a tak se děti namazaly krémy a celé dopoledne strávili v moři a na pláži. Zůstáváme zde k klidu až do zítřka, kdy se chystáme přesunout po pobřeží na západ do města Agde. Tam máme vyhlídnutý kemp.Po sladkém obědě (krupicová kaše) a polední siestě se děti vydaly na procházku po rozlehlé pláži. Obdivovali tu spoustu karavanů, o kterých jsme už psali. Některé vypadají, že jsou tu přes celý rok a lidé do nich jezdí jen na dovolenou nebo na víkend, některé jsou zase dost luxusní a přijeli zřejmě jen na chvíli.
Řidiči-kuchaři si zatím dali šlofíka a pak se i s dětmi vrhli do vln. Děti pak hrály na pláži fotbal a vybíjenou.
Pobyt na pláži má své klady - je tu teplo, neprší, nemusíme nic balit ani vybalovat, prostě tu jsme a odpočíváme - ale i své zápory - všudypřítomný písek! Je opravdu všude. V ručnících, spacácích, ve stanech, v oblečení, v miskách na jídlo, v kelímkách na pití, v hrncích, v počítači, ve foťáku, v kameře, v mobilech, v botách, ve vlasech, v batozích a taškách, v hadici od vařiče, v lahvích, na karimatkách... všude! A do toho ještě neustálý vítr! Snažíme se držet vnitřek aut bez něj a vždy si před vstupem omést nohy, ale vždy se to podaří. Elektroniku schováváme jak to jde, ale v Tomově notebooku to přesto už trochu podezřele skřípe. Už víme, jak je Beduínům v poušti.
Po večeři (100 párků s kaší), kdy se slunce sklánělo k obzoru, bylo moc pěkné světlo na focení. Holky se dostaly do svého živlu a tak vzniklo hodně pěkných záběrů. Některé vám přinášíme pod článkem.
Potom děti ještě zahrály vtipné scénky, vyslechly si vaše vzkazy a šly spát. Všichni se už těšíme na zítřek, kdy se dostaneme do kempu.

Vzkazy od dětí:

Pro všechny, co chodí na tento blog, náš pohled na tento den: ráno jsme asi v 8 vylezli ze zapařeného stanu, plného písku a peří ze spacáku :D. Po snídani, která byla velmi vydatná (toustový chléb s Nutelou a špetkou písku, který úžasně skřípe mezi zuby) jsme šly na pláž, kde jsme my holky stavěly město z písku a kluci se do písku zahrabávali! Udělaly jsme hvězdici z našich těl, zahrabaných v písku. Terka, Linda, Beja, Sára P.
K obědu jsme měli hodně čoko-krupicovou kaši, která chutnala i lidem, kterým normálně nejede. Jenda a František zaspali a kaše na ně nezbyla :D. O hodně přišli. Poté jsme se vydali na vycházku, při které jsme hráli hru “NE”. Nikdo nesměl říct po cestě mnoho NE. Vyhrála to Anette. K večeři jsme měli 100 párků a bramborou kaši, která chutnala, jako hrachová :). Poté jsme se fotili, hrály fotbal a hráli scénky. Teď ležíme ve stanu, na károškách a písku a bojíme se, že nám odlétne stan a čekáme na další vzkazy pro nás. Pa - polovina holčičího stanu: Sára P., Vada, Terka, Anette, Beja Linda.

 

Den osmý

Okolo půl jedné v noci nás vzbudil velký vítr, který vytrhal kolíky od stanů, stany ležely na dětech a my jsme se snažili ze všech sil je znovu ukotvit. Silný vítr ale kolíky z písku stále vytrhával. Začali jsme tedy děti budit a stany jsme rozebírali, aby měly co nejmenší plochu a je vítr nezničil nebo neodnesl. Z aut jsme pak vytvořili hradbu proti větru a děti si lehly na karimatky do písku za auta. V troskách stanů zůstaly všechny tašky, aby zatížily stanové plachty, které se vítr stále urputně snažil odnést. Po jedné hodině jsme už všichni leželi pod širákem ve spacácích a usínali.
Celou noc foukal silný vítr a věci, které zůstaly venku, byly ráno zaváté pískem. Po snídani jsem tak všechno vyhrabali, vyčistili, ometli, sbalili, složili a vyrážíme směrem na Aigues Mortes. Staré přístavní město Aigues Mortes si děti prohlédly a po návratu na parkoviště dostaly k obědu šišky s mákem. Pak naskákaly do aut a všichni jsme se vydali do městečka Agde, najít vyhlídnutý kemp. Cestou jsme se stavili ještě v Decathlonu a v Carrefouru na nákupy.
Okolo osmé večer jsme přijeli do Agde a kemp našli. Vypadal moc pěkně, ale nic jsme z něj neměli, protože byl beznadějně plný. Začali jsme tedy hledat další, kde by měli místo. To ale nebylo ani v druhém, třetím, čtvrtém, pátém ani v šestém, kde jsme to zkoušeli. Kroužili jsme kolem pláží a městeček v okolí a hledali a hledali. Poté co nás i v sedmém kempu odmítli jsme se plánu na přespání v kempu definitivně vzdali. Všude to žilo, na silnicích bylo plno aut a kempy i městečka se hemžily nočním životem. My jsme si to ale namířili opět na pláž. Děti sice trochu mrmlaly, že bude zase všude písek, ale zcela je to přešlo, když zjistili, že na pláži, kterou jsme nakonec našli, jsou záchody a sprchy!
K večeři jsme rozdali francouzské bagety, paštiky, francouzské sýry, salámy a zbytek pomazánky. Po všem se jen zaprášilo a někomu přišly k chuti i zbylé šišky s mákem. Potom jsme natáhli na pláži plachty a uložili děti. Sami jsme si lehli taky na pláž pod širák a přesně o půlnoci jsme se chystali usnout. Bylo teplo, jasná obloha a na rozdíl od předchozích nocí nefoukal žádný vítr.
To by ale nebyla naše crazy výprava, kdyby se ještě něco nepřihodilo - přesně o půlnoci začala v blízké plážové restauraci diskotéka a reproduktory byly namířeny evidentně naším směrem. Všichni jsme ale byli tak zmožení hledáním místa v kempu a celodenním cestováním, že jsme usnuli i přes hlasitou hudbu.

 

Den devátý

Ráno jsme vstávali po osmé, kdy nás vzbudilo slunce. Po snídani děti naskákaly do moře, některé si hrály s míčem a řidiči-kuchaři se zase pustili do přípravy oběda. Po celé dopoledne se děti i vedoucí střídali pod sprchou, konečně si umyli vlasy šampónem a měli sladké vody, kolik chtěli, takže nám nakonec kemp nijak nechyběl.
K obědu který byl v pravé poledne udělali kuchaři 15 litrů sypké a výborné rýže a chilli con carne. Pak jsme vše sbalili, umyli, dali si poslední sprchu, nasedli do aut a vydali jsme se směrem na Carcassonne.

 

Starobylé hrazené město okouzlilo nás všechny! Úzké uličky, jeden krámek vedle druhého, vše krásně upravené, zachované staré hradby i domy - ocitli jsme se prostě o pár století nazpět, ale s vymoženostmi dnešní doby (zmrzliny, chlazení limonády, platby kartou, ...).

V Carcassonne jsme strávili přes dvě hodiny a poté jsme se vydali na vyhlédnuté místo u obce Montbel, kde se rozkládá “blátivý rybník”. Jde o jezero Lac de Montbel, které vzniklo v osmdesátých letech minulého století zatopením velkého údolí. Svou přezdívku dostalo podle bláta, která je na jeho dně i všude kolem a tradují se jeho léčivé účinky.

Cestou k jezeru jsme se navečeřeli a nafotili kluky. U jezera jsme pak natáhli plachty, uložili děti pod širák a chvíli si ještě povídali. A jako by se na nás ti Francouzi domluvili, o zátoku dál začala opět místní diskotéka. Zase jsme ale byli tak utahaní po Carcassonnu a jízdě, že jsme usnuli, jako když nás do vody hodí.

 

Den desátý

Ráno nám ležela na spacácích rosa, ale nebe bylo bez mráčku a slunce pomalu stoupalo. Udělali jsme snídani a začalo lenošivé dopoledne. Ještě dlouho po snídani děti i vedoucí polehávali na louce a nikomu se do ničeho nechtělo. Pak jsme zorganizovali výpravu na blízký ostrov a 9 dětí za doprovodu 3 vedoucích se vydalo přes vodu. Na ostrově doutnal oheň po výpravě jednoho Francouze s dvěma dětmi, kteří tam přespávali, tak jsme oheň trochu vzkřísili a hřáli jsme se u něj. Holky se pomazaly léčivým bahnem a po chvíli jsme se všichni vydali zase zpět na pevninu. Tam jsme uvařili oběd (těstoviny se zeleninovou omáčkou a slaninou) a vyhlásili poslední klid. Před druhou hodinou děti naběhly opět do vody a strhla se bahenní bitva, trvající bezmála celou hodinu. Okolo třetí se potom děti vydaly na výlet po břehu jezera a řidiči-kuchaři zůstali hlídat auto, stahovat fotky, psát zprávy a samozřejmě - dělat večeři :).

Za poledního klidu děti dostaly za úkol napsat abecední reportáže, které mají popisovat cestu. Zde je první (přepsáno přesně ve formě, jako to děli napsaly):

 

Annecy bylo naše 1. město.

Byla tam zima, ale stejně jsme se koupali.

Čekali jsme na teplo a Evži rozkazy.

Dlouho jsme pak jeli dál než jsme našli místo ke spánku.

Evža a Etka nás donutili stavět stany v dešti.

Fakt byla v noci zima.

Grónsko připomíná místo kde jsme spali.

Hory se zdáli nekonečné.

Chvátáme dál.

I tučňákům by tu byla zima.

Jsme odříznutí od civilizace a jen tak tak přežíváme.

Kéž bychom měli výřivku.

Leda že bychom jí koupili v DECATHLONU.

Měli jsme už chuť na slanou vodu.

Najednou konec hor a vedro je tu.

Okno v autě bohužel nešlo otevřít tak jsme umírali vedrem.

Proto jsme zastavili, a zrovna jsme chytili písečnou bouři.

Q to bych vynechala :).

Rackové nejsou ani trochu masožraví (vyzkoušeli jsme to).

Stany bylI od písku a my ho měli v ksichtu.

To nám ale nevadí jsme už u Blátivého jezera.

Už dopisujeme poslední písmenka.

Vykoupáni, najedení jdeme na velký výlet.

Wallt Disney už nás nebaví.

Xena by byla lepší.

 

2x Sára, Claudie, Dáda, Antette

 

Večer u blátivého rybníka byl hodně pěkný a klidný (hlavně už bez místní diskotéky). Děti šly po večeři brzy spát a my jsme pro ně nachystali jednoduchou bojovku. Uprostřed noci jsme je probudili a nechali je vyluštit úkol, který si museli vylovit za tmy z jezera.

 

Den jedenáctý

Ráno opět svítilo slunce. Po snídani jsme přebalili všechny věci, vyčistili auta a vyjeli směrem do Andory v Pyrenejích. Když jsme s oběma auty překonaly nejvyšší sedlo, rozprostřelo se pod námi malé knížectví, známé hlavně svými levnými obchody. Dojeli jsme tedy do hlavního města, které se krčí mezi horami. Děti měly z noční bojovky za úkol, nakoupit za 2 Eura co nejvíce věcí a tak šly do centra a nakupovaly a nakupovaly. Jedno družstvo si pořídilo piknik pro trpaslíky: plátek sýra, plátek salámu, jedno malé rajče, vodu, tři bombóny, papírový ubrus a jiné věcičky. Na vše navíc všechno museli mít paragon. Druhé družstvo nakoupilo 40 špulek nití různých barev.

V 5 odpoledne jsme se vydali do Španělska a cestou jsme zažili něco, co nikdo z nás nepamatuje od vstupu ČR do Schengenského prostoru: na hranicích fronty a pak nás zastavil celník, vyžádal si u autobusu všechny pasy a kontroloval jeden po druhém. Po té, co si všechny děti prohlédl, usmál se a druhé auto už nechal být. Španělskem jsme jen tak prosvištěli se zastávkou na večeři, ke které jsme měli bagety, parmskou šunku, francouzský sýr, olivy a nealkoholické Panache. Za chvíli jsme byli opět ve Francii a zastavili u jezera Matemal, kde jsme uložili děti na pěkném odpočívadle do trávy, přečetli jim vzkazy a poslali je spát. Jsme zvědaví, jaká bude noc, protože z holčičího nocležiště se už dvakrát ozvalo zaječení - migrují tady totiž z lesa do jezera žáby :).

 

Den třináctý

Žáby nás nesežraly a tak jsme od jezera Matemal ráno vyrazili na katarské hrady. První zastávkou byl hrad Quéribus. Tyčil se na vysokém skalnatém vrchu. Děti vyšli až nahoru na jeho věž a řidiči-kuchaři zatím udělali čočku s párkem. Po obědě jsme sjeli opět do údolí a zastavili v městečku Padern. Tam jsme našli parkoviště s tekoucí vodou, záchody a hlavně teplou říčkou. Řidiči si schrupli, děti zase naskákaly do vody a přes hodinu se cachtaly. Po svačině jsme opět nasedly do aut a zamířili jsme k severu. Cestou jsme potkali ještě spoustu dalších katarských hradů, na žádném jsme se ale už nezdrželi. Naším cílem byla totiž Portiragdes Plage se sprchami, kousek od Agde, která nás už jednou zachránila, když jsem nemohli najít kemp. Na ní jsme dorazili okolo osmé večer, k večeři si dali grilovaná kuřata s francouzskými bagetami a přečetli dětem vzkazy. Zítra nás čeká Pont du Gard a poté pokračujeme už směrem k vám.
Dnes vám přinášíme další abecední reportáž, kterou sepsali oba Davidové u blátivého rybníka:

Autobus, to je taková velká věc, kterou jezdíme po celé Francii (většinou jižní).
Bambus, tak říká František rákosí, vždy, když ho vidí, křičí: “bambus”!
Centrum, ať už historické nebo nákupní, jezdíme tam každý den (skoro).
Davidové jsou tu dva, jeden nejradši tančí a ten druhý nejradši hraje fotbal s vedoucími zájezdu.
Eskymáci bohužel ve Francii nežijí, je tu totiž ve dne velké vedro (až 30°C).
František, všechny nás v autobuse budil.
Granát, zatím jsme ho ve Francii nenašli, doufejme, že ani nenajdeme.
Humus, kraví trus, vypadal, jako kdyby krávy měly průjem, museli jsme se jim vyhýbat.
Chlapi, to jsou borci, skočí do řeky z velké výšky (z 5 metrů), teda kromě Vojty a Franty.
I ty holky skáčou z výšky, aspoň jednou, skočili si všichni.
Jenda umí hodit kamenem tak daleko, že ho nevidíme.
Krutý je tu na nás vítr s pískem, ještě dnes máme písek za krkem.
Léky, ty jsou tady velmi potřeba, vyžádalo si je už hodně lidí.
Mnoho hodin už jsme tu a hodně hodin budem tu.
Nic, kromě postele, peřiny, střechy nad hlavou, sprchy, sladké vody a internetu nám tu nechybí.
Óóóóó... to je krása, ale za pár dní jedeme pryč.
Quiz land, existuje vůbec?
Ryby, například žraloci, nás zatím naštěstí nesežraly.
Sůl nás na pokožce pálí a štípe, v jídle je ale dobrá.
Tomáš, kuchař a řidič je náš skvělý kamarád, je s ním opravdu legrace.
U vody je pěkně, když je horko zchladíme se.
Vedoucí, je s nimi legrace.
Wien není ve Francii, ale v Německu, nevím, proč to sem vlastně píšu.
Xena, to je seriál, který nám opravdu nechybí.
Ypsilon, Francouzi nejspíš nevědí, co to je, ale asi jo.
Zelené vlasy má teď Sára, je to strašný.

 

Den čtrnáctý

Přespali jsme na břehu Ženevského jezera a v 8:30 jsme vyrazili směrem k Praze. Předpokládaný příjezd dětí je okolo 21:00.

 

 

 

Francie jih 2011

Video z výjezdu

 

Krásný den všem dětem, rodičům, vedoucím i dalším čtenářům!

Dnes začíná další výprava dětí do Francie. Tentokrát na jih. Nejvzdálenějším místem, kam se chystáme dojet je Andorra (viz nová mapa dole na stránce).

Stejně jako při výpravě na sever budeme denně informovat pomocí tohoto blogu o veškerém dění a opět se můžete těšit na aktuální fotky.

Své pozdravy účastníkům můžete psát do vzkazníku, který najdete vpravo. Vlevo nahoře se naopak můžete přihlásit k odběru příspěvků, takže Vám každý nový záznam přijde do mailové schránky.

Vpravo nahoře najdete pokud možno aktuální polohu aut, které děti vezou.

Nyní už nezbývá, než popřát dětem krásné zážitky a jedeme! :)


 

Den první

V 9:30 jsme přijeli k Ženevskému jezeru. Po jízdě v dešti vylezlo slunce, takže se koupeme a řidiči spí. Další zprávy čekejte v noci nebo ráno. Všichni jsou v pořádku.

 

Jsme uloženi na noc. Máme pro Vás podrobnou zprávu i fotky, ale nemáme dostatečný signál na odeslání, takže vše pošleme až zítra ráno. Všichni jsou v pořádku a zdraví Vás.


 

Den druhý

Po dlouhé noci, kdy jsme projeli Německo jsme dorazili k Ženevskému jezeru v městečku Rolle. Tady se děti koupaly, hrály hry a odpočívaly po cestě. Řidiči se natáhli na slunce a spokojeně na chvilku usnuli.
Okolo poledne jsme projeli centrem Ženevy a vydali jsme se do Decathlonu v Annemasse ve Francii. Děti dostaly rozchod a mohly si nakoupit. Odpoledne jsme zajeli do města Annecy, kde jsme zastavili u dalšího jezera. Opět se děti koupaly, hrály petangue, fotbal a dojídali zbytky jídla, které měly na cestu. Někteří řidiči tady v trávě opět spokojeně usnuli.
Na večer jsme se vyšplhaly auty do hor na masiv Montagne du Semnos nad jezerem (1300 n/m). Celou cestu jsme měli zamračeno, u obou jezer nás potom hřálo sluníčko. Při jízdě do hor se ale spustila bouřka a stany jsme stavěli v dešti. Teď už jsou děti v suchu, mokré věci se jim suší v autobusu (kde je jako v sauně a odkud píšeme tuto zprávu) a všichni věříme, že zítra bude určitě moc hezky. Na snídani už je připravená vajíčková pomazánka.
Všem rodičům moc děkujeme za všechny buchty, koláče, Matonky, řízky, ... !

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now