Den třetí

Zdravíme od krásného jezera nedaleko Sedanu, kde se právě ukládáme ke spánku.
Během noci jsme přejeli Německo a zastavili ráno v Lucembursku u Mosely, kde děti prošly s Evou a Zuzkou nádherné město. Řidiči spali na lavičkách podél nábřeží nedaleko parkoviště. Další zastávka byla v Sedanu, kde jsme obědvali poblíž vojenské pevnosti. S Martinem jsme v Sedanu chtěli koupit mobilní internet, což byl opravdu heroický výkon. Nakonec se povedlo a pokud Vám tato zpráva přijde, tak vše funguje jak má. Nakonec jsme dorazili k jezeru, kde se dalo koupat. Když jsme vařili večeří, zjistili jsme, že místo 5kg pomazánkového másla, na pomazánky, máme 5kg klasického másla, ze kterého se pomazánky dělají velmi obtížně. Co budeme dělat s dalším kyblíkem 5kg majolky, k čemu ji využijeme? Měla být na pomazánky. Co budeme dělat s těmi pěti kily másla? Dáme Vám vědět v další zprávě.
(Kliknutím na fotografie je zvětšíte)

 

Den čtvrtý

Včerejší zprávu jsme Vám poslali až dnes od McDonalda, protože zprovoznit mobilní internet je velmi složitý úkol, ve kterém jsme  museli dnes pokračovat. Snad tuto zprávu už odešlu bez problémů. Ráno jsme se probudili na břehu jezera a po snídani sbalili věci a vyrazili do Saint-Quentinu. Tam jsme s Křendym vařili na parkovišti Boloňské těstoviny a ostatní vyrazili do města na prohlídku a lovit kešky. Potom jsme jeli podél řeky Somme směr Albert. Před kterým jsme našli romantické zákoutí u jednoho ramena jejího ramene. Z důvodu nejistého počasí jsme rozdělali stany, po večeři a hrách se chystáme ke spánku. Počasí se sice střídá (chvíli slunce, chvíli prší), ale vychází nám to dobře. V dešti jsme v autě a když jsme venku, už neprší. Postupně směřujeme dál směr Atlantik.

 

Den pátý

Náš každý den se skládá z několika po sobě jdoucích činností - mytí nádobí, vaření, znovu mytí nádobí, balení, přesunů v autech, přerovnávání batohů, balení batohů, znovu vaření, mytí,...) 

Déšť, který se nám dlouho vyhýbal nás dnes navštívil a to v nejnevhodnější chvíli. Většina se koupala v moři a my s Křendym jsme na útesu připravovali maso na mrkvi s bramborem. Když jsme nakrájeli mrkev a začali smažit maso, přišel hrozný liják. Vše jsme stále přenášeli, schovávali a jídlo se nám podařilo dodělat celým promoklým až po třech hodinách. 

 

S Pepou jsme vstávali v půl šesté a dvě hodiny jsme myli nádobí od večeře v jaru a savu a připravili snídani (křupíny, pomazánku, ...) 

Snídali jsme u romantického meandru řeky Somme. Doplnili jsme šedesát litrů vody a vyrazili směr Thiepval. (památník 72.000 vojáků zmizelých na Sommě) Obědvali jsme na náměstí v městě Albert, také významném místě první světové války. Pak jsme se přesunuli do Dieppe, kde nás při přípravě večeře zastihl již zmiňovaný déšť, který nás provázel i během stavění stanů. Když jsme se ubytovali, museli jsme s Křendym najít vodu, abychom umyli nádobí po večeři.  Nakonec jsme nádobí myli asi hodinu na místním hřbitově s krásným výhledem na Atlantik. Děti už spí ve stanech a vedoucí sedí v autobuse, kde s nastartovaným motorem a nezávislým topení Webasko, sušíme boty, ručníky, plavky, ... a píšeme tento report.

 

Tuto noc jsme spali ve Varengeville. Po snídani jsme jeli umýt nádobí opět na hřbitov, který je na útesech nad Atlantikem. Pak jsme pokračovali podél pobřeží do Fecampu, kde děti prošly město a koupaly se poblíž přístavu na městské pláži. My s Křendym jsme zase zůstali u auta na parkovišti a vařili zeleninovou polévku. (květák, pórek, cibule, česnek, celer,..) Pak jsme udělali první nákup jídla pro naši kuchyň v místním Aldi a vyrazili do kempu v Yportu. Podařilo se nám postavit stany ještě za sucha, ale pak se už zase rozpršelo. Vysprchovali jsme se v teplé vodě, snědli krupicovou kaši a půjdeme dřív spát. 

 

Děti sepsaly ve skupinách věty o výjezdu do Francie - mělo to ale háček - věty musely začínat na písmena v abecedě. Tyto zajímavé reportáže dětí budeme postupně zveřejňovat. Zde je první:

 

Ahoj... to bylo to první co jsme slyšeli.

Báli jsme se dlouhé cesty až do Francie.

Celou cestu jsme jedli bábovky a řízky.

Dálnice podle nás byla nekonečná.

Elektrické dráty nás stále míjely.

Foukal na nás vítr z otevřeného okénka.

Hurá - konečně jsme ve Francii.

Chodili jsme po zámku s vysokými zdmi.

Intimní hygiena nám velmi chyběla :-)

Jeli jsme se podívat na pomník padlých z první světové války.

Kvůli keškám jsme šli ke chrámu.

Lilo jako z konve, tak jsme spali ve stanu.

Moře nás lákalo svými vlnami.

Nakonec, i přes tu studenou vodu jsme tam vlezli.

Oběd byl moc "dobrý"... měli jsme chleba :-(

Po večeři jsme jeli postavit stany.

Ráno jsme museli vstávat v sedm.

Studenou vodou jsme museli mýt nádobí na hřbitově.

Třásli jsme se zimou.

Ulehli jsme do sedaček v autě a jeli dál.

Viděli jsme krávy pasoucí se na louce.

Závěrem dne byla uspokojující teplá koupel na čtyři minuty za devadesát centů.

 

Zuzanka, Klára, Terezka, Terezka Č.

 

 

Den šestý

Dnes jsme ještě zůstali v kempu v Yportu a dvakrát jsme se vydali k moři. Poprvé byl odliv a tak jsme se k vodě nedostali. Odpoledne už svítilo sluníčko a v obrovských vlnách si to všichni moc užili. Já s Martinem jsme dopoledne vyrazil do Fecampu shánět francouzskou plynovou bombu, jelikož jedna malá (které máme z ČR jen dvě) už po čtyřech dnech došla. Sehnat zde bombu a k ní odpovídající ventily, aby se dala použít, bylo podobné dobrodružství, jako shánět mobilní internet. Nakonec jsme ji získali a můžeme ji od této chvíle měnit ve zdejších supermarketech. V kempu budeme i zítra, tak je trochu klid, nemusíme stále balit, přenášet zavazadla a najde se i chvíle, kdy si můžeme odpočinout, vykoupat v teplé vodě a vyprat prádlo. V kempu je úžasné, že nemusíte nikde shánět vodu, prostě tu teče z kohoutku kolik potřebujete, což značně usnadňuje náš život. Můžete si dojít na záchod, umýt nádobí a nešetřit vodou, vybalit všechny věci a nepřeskládávat několik batohů, než se dostanete ke svému. Prostě pohoda.

 

Anežka, Natka a Hanka jsou tu nejmladší.

Cestou jsme projeli Německo, Lucembursko, Belgii a Francii.

Dieppe je město u Atlantského oceánu.

Eva je vedoucí Omahy.

Francie je země krav a deště.

Guláš tu nejíme.

Hrozně to ve stanu smrdí (klukům).

Chrápou tu skoro všichni - kromě nás.

I dospěláci si hrajou jako děti.

Jsme tu ve stanu a HODNĚ tu prší.

Každý den jedeme v autě.

Lišku jsme viděli na poli.

Molo bylo na jezeře Las des Violles - Forges.

Nakupovat chodíme každý den.

Oceán je tu studený.

Plavčíci jsou tu hezcí.

Quechua je oblíbená značka našich vedoucích.

Ráno se nám nechce vstávat.

Severní Francie je chladnější než jižní.

Televizi tady nemáme.

U baziliky v Saint - Quentinu jsme hledali kešky.

Včera jsme stanovali na cizí zahradě.

Www.jbpraha,cz je internetová stránka, na které najdete podrobnější info.

X je písmeno, na které se nedá nic vymyslet.

Yport je město ve kterém stanujeme.

Zítra se zas budeme koupat v oceánu.

 

Miku, Mína, Lucka, Lucka, Kristýna

 

Den sedmý

Dnes jsme vstávali už v šest hodin, protože nás čekal celodenní výlet z Yportu do Etretetu, což je asi deset kilometrů. Cesta vedla  přes krásné útesy podél Atlantiku. Bylo krásně a tak jsme se mohli v Etretatu koupat. Já s Křendym jsme zůstali v kempu a vařili guláš s těstovinami, které jsme pak vezli autem do Etretatu, po cestě vysíleným poutníkům. Večer se vrátili do kempu na bramborové šišky s kakaem a v nohách měli po celém dni okolo pětadvaceti kilometrů. Všichni jsou nadšení z krásné přírody, koupání v moři a kromě rudých tváří od sluníčka, nikdo nemá žádný zdravotní problém. Zítra zvedáme kotvy a vyrážíme dál směr Caen.

 

A jedeme do Francie.

Bylo to nepříjemné spát v autobuse a řešili jsme šifry.

Co to, už jsme ve Francii, nakupujeme v Dekáči, pojedeme spát pod stan, v autě se nesmí jíst!!!

Další den jsme jeli k moři a hodně pršelo, jeli jsme na zakázané místo (kde se nesmí spát) stanovat.

Evža nás zavedla na hřbitov.

Francie je moc pěkná.

Guláš jsme zatím neměli a máme na něj chuť.

Hygienu musíme vytvářet u rybníka.

Chtěli bysme aby bylo hezky a všem bylo dobře.

Irák je horší než Francie, o mnoho.

Je tady krásně, až na ten déšť.

Kadíme do tureckých záchodů.

Letadla tudy lítají stále.

Máme výborné polní kuchaře.

Není tu nuda, ale spíš zábava, opravdu nás to baví, nelžeme vám.

Polí je tu hodně a krav ještě víc.

Ráno vstáváme v půl deváté.

Strašně moc tu prší.

Tento výjezd nezapomenem.

Úžasné koupání v moři se zkusilo tím, že byly velké vlny.

Vlastně pořád jezdíme autem.

Zase příští rok pojedeme.

 

Anežka, Natka a Hanka

 

Den osmý

Tento pondělní e-mail posíláme v 00:30, tedy již v úterý, protože teprve před hodinou se nám podařilo najít místo ke spaní na předměstí Caen. Děti a vedoucí už spí, my s Pepou stahujeme fotky, píšeme Vám a za zády nám řechtají koně.

Ráno jsme si trochu pospali, pak jsme si dali snídani a začali jsme balit věci i stany. V 11.00h jsme vyrazili z kempu v Yportu, směr Le Havre. Tam jsme dokoupili jídlo a přes Pont de Normandie, který vede přes Seine, jsme dorazili do nádherného přístavu Honfleur. Kousek za tímto městem jsme našli pláž, kde jsme se koupali a vařili oběd - Chilli con carne. V 18.00h jsme se vrátili zpět do Honfleur, kde byl na dvě hodiny rozchod po městě. Ve 20.00h zase zpět na pláž, kde si dáváme jogurt a chleby s vajíčkovou pomazánkou. Jelikož tu teče voda, myjeme všechno nádobí a ve 22.00h vyrážíme směr Caen, kde zítra, tedy už dnes, půjdeme do muzea. V autech pouštíme během jízdy filmy a mixujeme hudbu tak i v těchto pozdních hodinách je v autech dobrá nálada a společně zpíváme - Tři čuníky, Reklamu na ticho, Není nutno, Čmeláka, Vrchlabí, Digitální...

 

Amatéři fakt nejsme.

Byli jsme v moři.

Cesta trvala douho.

Dny utíkali rychle.

Elektřina tu vážně není.

Fotíme se každý den.

Holky tu nejsou moc dobré, až na kláru.

Chléb jíme každý den.

Indiáni tu nebyli, ale Francouzů je tu hodně.

Jinak se máme fajn.

Karate tu používá hlavně Natael Kulma.

Lidice tu málem zavedli, když jsme v noci kecali.

Milostivá Zuzanka nám pomáhá.

Nugetu jsem snědl třetí den.

Ovoce je tu vždy čerstvé.

Plíce dýchají čerstvý vzduch.

Ring je stan, boxujem se tam a je nám fajn.

Sýry tu mají dobré.

Turecké záchody jsou velmi nepohodlné.

U řidiče je televize a koukáme se na MASH.

Varujeme všechny rodiče, nejsme tu nuceni plavat až na konec moře.

Zelňačka tu je vynikající s chlebem.

 

Natík, Jirka, Matěj

 

Den devátý

Dnes ráno jsme se probudili pod dvěma javory uprostřed města Herouvillette. Jen co jsme se nasnídali a sbalili, začal vydatný déšť, který nás dnes provázel až do pozdního odpoledne. To v Normandii není nic neobvyklého. Naše cesta vedla do Caen, kde jsme navštívili muzeum druhé světové války. Na parkovišti před muzeem jsme se naobědvali a vyrazili do místní nákupní zóny doplnit potraviny a naftu. Pak už rovnou do kempu na Omaha beach. Je to úžasný kemp, kde v ceně je i teplá voda bez omezení a vyhřívaný bazén s vodou 30 stupňů. Během stavění stanů nám přestalo pršet a tak jsme mohli ''hupsnout'' rovnou do bazénu. Po večeři (čočce s párkem) jsme podnikli večerní procházku po Omaze, místech, kde touto roční dobou a v podobném počasí, probíhaly kruté boje. Jsme rádi, že už je jiná doba, my jsme po dalším putování na jednom místě, kde vše máme srovnané a vybalené a všichni jsme pořádně vymydlení a vykoupaní. Je deset hodin a zaléháme do spacáků.

 

 

Den desátý

Dnes jsme zůstali v kempu na Omaha beach. Ráno děti hrály hry na pláži, například hra transfúze a luštily šifry. Potom koupání ve vyhřátém bazénu. Po obědě jsme šli na šest kilometrů vzdálený Point du Hoc. Z Omahy se dalo jít díky odlivu po pláži a kamenech, mezi kterými jsme našli spoustu munice z druhé světové války (měli by si to tu uklidit). Poté co začal příliv jsme se rozhodli vystoupat na útesy po žebříku, podobně jako jednotky Rangers a zbytek cesty se šlo po útesech. Na Point du Hoc se děti honily v dírách po pumách a prolézaly bunkry. Zpět jsme šli už po útesech a do kempu jsme se vrátili okolo deváté večer na krupicovou kaši.

 

Celotáborová hra skončila a zde je přehled dosažených hodností:


Natka - generál, rychlý a nenápadný přesun do bunkru
Lucka N. - generál, práce v terénu jako polní lékař
David H. - generál, bitvy na moři
Anežka - plukovník, obětavost
Kristýna - plukovník, statečnost, přátelství
Jirka - plukovník, čestnost, upřímnost
Terka Č. - generál, statečnost, přátelství
Mína H. - generál, voják v první linii
Zuzka H. - plukovník, znalost šifer
Lucka V. - plukovník, prvenství v dobytí bunkru
Natík - plukovník, obětavost
Miku - plukovník, prvenství v dobývání bunkru
Kuba B. - plukovník, specialista na biologické zbraně
Matěj S. - poručík, kamikadze
Kuba T. - četař, voják v první linii
Hanka T. - plukovník, nebojácnost při dobývání útesu
Terka V. - plukovník, bitvy na vodě
Klára - plukovník, bitvy na vodě
Míša K. - major, plavecké schopnosti

Den jedenáctý

Dnes stále v kempu. Vstáváme v sedm hodin a bez snídaně vyrážíme na Omahu, kde probíhá vylodění a invaze, dobývají se bunkry, potom hledáme různé zprávy, které nás vedou až k ukrytému německému vojákovi, ten tvrdě hájí poslední německý perimetr. Někteří jsou zajati další německou jednotkou, ale nakonec spojenci nachází ukrytý poklad a je vyhodnocena celotáborová hra, jejíž výsledky najdete níže na této stránce. Po pozdní snídani hupsneme do vyhřátého bazénu, po obědě ošetřujeme raněné v boji a odvádíme je do nejbližší polní nemocnice v nedaleké vesnici. Odpoledne se zase koupeme v bazénu a večer se jdeme rozloučit na Omahu s mořem, jelikož zítra odjíždíme směr Paris do vnitrozemí.

 

Autem jsme jeli hodně dlouho
Býeber celou cestu zvracel.
Celou cestu jsme poslouchali muziku
Dojeli jsme do Francie
Eva byla natěšená na moře.
Francie má však studené moře
Chorvatům se to nelíbilo.
Nám se to líbilo.
Jakub se jim smál.
K obědu jsme jedli dobrou polívku.
Líné děti měli chleba.
Mili jsme nádobí
Nechtěli jsme, ale museli jsme
Rychle jsme utekli
Stráty byli veliké
Turecké záchody byli na každém kroku
Unyverzální záchody tam nebyli
Viděli jsme záchody bez prkýnka
Záchody byli pořád ucpané

David, Michal, Jakub, Jakub

 

Den dvanáctý

Tak jsme na cestě domů, dnes jsme se k Vám přiblížili o 300 km. Ráno jsme po snídani všechno sbalili a jeli se podívat na další pláže, kde probíhalo vylodění v roce 1944. Konkrétně jsme byli v Arromanches. Potom do Cean, kde jsme nakoupili zásoby na poslední dny a navštívili ohromný Decathlon, který jsem za pět let, co různé Decathlony navštěvuji, ještě neviděl. Bylo tam několik hřišť pro různé sporty, děti se tam proháněly na koloběžkách po ohromných plochách mezi dlouhými regály. Pak jsme jeli dál směr Paris a konkrétně Asterix park, kam půjdeme zítra. Dojeli jsme do města Compiegne, což je nedaleko od Paříže ve směru našeho zítřejšího cíle. Spíme pod širákem v lese, kde podepsalo kapitulaci Německo v první světové válce a Francie v druhé. Ten vagón jsme tu nenašli a bylo nám hloupé se místních zeptat, tak kde jste to podepsali? Jelikož jsme dnes jen cestovali, nemáme nové fotky a tak posílám pelmel z těch předchozích dní.

 

Přesně v deset dopoledne (to se otvírá), jsme už stáli před bránou Asterix parku, abychom si mohli během dnešního dne užít všechny atrakce, které nabízí. Děti se rozdělily do dvojic a rozprchly se po parku. V jednu hodinu jsme se sešli na parkovišti u autobusu, abychom si dali teplé párky s kaší, kterou jsme mezi autobusy s Křendym připravili na plynovém vařiči. Děti nám u jídla s nadšením vyprávěly, jak si užívají horské dráhy. Natík s Matesem byly na dráze, která tu je na fotce, sedmkrát. Naše tři nejmenší blondýnky (Anežka, Natka a Hanka) byly na jiné, ještě větší  dráze.Večer jsme se sešli opět u auta, dali si svačinu a přemýšleli co dál, neboť celý den foukal vítr a bylo pod mrakem. Vypadalo to na pořádný déšť, který opravdu brzy začal a zřejmě směřuje s námi do ČR. Původně jsme chtěli dnes večer dojet k Verdunu a tam přespat, celou cestu však stále prší. Než rozbalovat v tomto počasí na pár hodin stany, abychom je druhý den mokré zase balili, rozhodli jsme se pokračovat v cestě do Prahy přes noc.Předpokládáme, že bychom mohli dojet na sborový dům Jednoty bratrské zítra v dopoledních hodinách. Budeme zasílat průběžně informace o tom, kde právě jsme a náš příjezd budeme stále upřesňovat, pokud to půjde, tak i přes noc - aktuální informace čekejte nejpozději brzy ráno.Sledujte proto i dále tento blog!Momentálně jsme před Verdunem.Pokud máte někdo s dřívějším příjezdem vážný problém, napište Evě na tel. 776 702 933. Eva zůstane na sborové základně, dokud se všechny děti nepředají.

 

Akce skončila 17.7.2011 v 11:00 příjezdem do Prahy.

 

 

 

 

 

DSC_0773.jpg
DSC_0773.jpg

P1050877 - Version 2.jpg
P1050877 - Version 2.jpg

_DSC0004.jpg
_DSC0004.jpg

DSC_0773.jpg
DSC_0773.jpg

1/123

Francie sever 2011

 

Video z výjezdu

Den první

Zdravíme od krásného jezera nedaleko Sedanu, kde se právě ukládáme ke spánku.
Během noci jsme přejeli Německo a zastavili ráno v Lucembursku u Mosely, kde děti prošly s Evou a Zuzkou nádherné město. Řidiči spali na lavičkách podél nábřeží nedaleko parkoviště. Další zastávka byla v Sedanu, kde jsme obědvali poblíž vojenské pevnosti. S Martinem jsme v Sedanu chtěli koupit mobilní internet, což byl opravdu heroický výkon. Nakonec se povedlo a pokud Vám tato zpráva přijde, tak vše funguje jak má. Nakonec jsme dorazili k jezeru, kde se dalo koupat. Když jsme vařili večeří, zjistili jsme, že místo 5kg pomazánkového másla, na pomazánky, máme 5kg klasického másla, ze kterého se pomazánky dělají velmi obtížně. Co budeme dělat s dalším kyblíkem 5kg majolky, k čemu ji využijeme? Měla být na pomazánky. Co budeme dělat s těmi pěti kily másla? Dáme Vám vědět v další zprávě.


 

Den druhý

Jsme v krásném malebném městečku ve Francii na břehu Moselle. Jmenuje se Sierck les Bains.  Chvíli se tu zdržíme a odpočinem. Projdeme hrad a staré centrum a pak pokračujeme na Sedan.