Den druhý

Po teplém čaji a výborné snídani vyrazila většina lidí na výlet po vrcholku Mont Ventoux a kuchaři zatím připravili oběd do termoportu. Na krásném odpočívadle s vodou a záchody v údolí pod horou jsme si pak dali oběd a kávu se zákuskem. Odpoledne jsme strávili v Avignonu a v podvečer jsme dorazili na pláže u Salinu de Giraud. Tady nás čekalo velké překvapení. Pláže byly obehnány plotem, který vytyčoval parkoviště, na kterém se může parkovat jen do 22:00, pak prý přijíždí policie a dává pokuty těm, kteří tu zůstanou. Udělali jsme si tedy večeři, připravili snídani na druhý den a před desátou jsme se vydali hledat místo k přespání. Kousek před Salinem se začalo černé auto celé třást a hučet, takže Aleš musel zastavit. Dotlačili jsme auto do města na parkoviště pod lampu a zkoumali motor. Vše se zdálo být normální, ale v kabině auta to vypadalo jak na masážním křesle. Rozhodli jsme se, že obě auta zaparkujeme na náměstí pod platany a přespíme vedle nich u petanqueového hřiště a druhý den pak vyhledáme servis. Když jsme si rozložili spaní, napadlo mě, že by to mohl být prasklý silenblok u motoru. Vzali jsme tedy s Alešem nářadí a začali sundávat dekly kolem motoru, abychom na silenbloky viděli. Když jsme odmontovali krýt pod motorem, motor nám na jedné straně klesl, takže jsme tam krýt už nemohli vrátit. Tak se krásné ukázal celý problém. Šroub, který má držet motor v jednom silenbloku, byl úplně "ustřižen" a motor visel pod autem. Jelikož bylo už 24:00, rozhodli jsme se jít spát a situaci vyřešit až další den.

 

Den třetí

Po snídani na náměstí vyrazil Aleš s tlumočníkem a fotkou vypadlého motoru do servisu. Servis je v pondělí zavřený, ale místní ho doprovodili k servisákovi domů, kde se Aleš dozvěděl, že oprava nebude problém. Vozidlo máme dotlačit do dílny v úterý na osmou. Po této informací jsme se rozhodli s Alešem a Kryštofem připravit černé auto na zítřejší přesun, neboť jsme měli obavu, že by při jízdě mohl motor vypadnout úplně. Použili jsme hever "panenku" a různými způsoby se snažili motor vyzdvihnout do potřebné výšky, aby šlo pod něj připevnit krýt motoru, který ho přidrží v motorovém prostoru. Po nadzvihnuti auta všemi účastníky výjezdu se nám podařilo pod blok motoru strčit panenku a díky úsilí Aleše a Kryštofa, kteří kryt motoru různé přistrkovali a ohýbali, se mi podařilo všechny šrouby utáhnout kam je potřeba a motor se vrátil do skoro původní polohy. Pak jsme přerovnali potřebné věci z černého auta do autobusu, přibrali i posádku černého vozu a odjeli na pláž, kde jsme se celý den koupali, vařili, hráli hry a odpočívali. Večer jsme se vrátili k černému autu u  petanqueového hřiště a znovu přespali v Salinu na náměstí pod platany.

Den čtvrtý

Během snídaně na náměstí v Salinu odtlačil Aleš s polovinou naší posádky černé auto do kilometr vzdáleného servisu, aby tam byli na osmou hodinu. Před tím jsme většinu věcí, jež se nám zdály potřebné, naskládali do autobusu a po snídani jsme všichni autobusem vyrazili do Saint Marie de la Mar. Na parkovišti začala služba připravovat oběd a ostatní měli rozchod po městě, někteří se šli i koupat. Vedle nás na parkovišti stály dvě dodávky plně kočovných Romů, kteří si zde prali prádlo a také vařili oběd. Na parkovišti je totiž kohoutek s pitnou vodou a jiná auta tu nebyla. Jen my a Romové. Křendy nám neustále tvrdil, jak jsou mu podezřelí a nemá k ním důvěru. Během vaření nám došel plyn ve chvíli, kdy už byla hotová boloňská omáčka a těstoviny jsme nasypali do horké vody. Nestihli jsme je však dovařit - byly stále tvrdé. Vyslali jsme tedy našeho blonďáka Křendyho k Romům, aby se s nimi domluvil, jestli bychom to u nich nemohli nějak dovařit. K jeho překvapení i zahanbení nám Romové půjčili svou bombu plynu i s vařičem a tak jsme si mohli všichni za chvíli pochutnávat na skvělých těstovinách. Po obědě, mytí nádobí i vlasů jsme se vydali do Arles, kde jsme nejprve nakoupili v Aldi zásoby jídla, a pak jsme si prošli centrum města. V parku poblíž parkoviště jsme si dali zeleninový salát a chleby s pomazánkou a vyrazili jsme do nedalekých krásných skal u města Les Baux en Provence. Zastavili jsme na plošině mezi skalami s výhledem na svítící město vybudované ve skalách a uložili se ke spánku.

 

 

blogger-image--260641873.jpg

blogger-image--260641873.jpg

blogger-image-492747337.jpg

blogger-image-492747337.jpg

blogger-image--383555364.jpg

blogger-image--383555364.jpg

blogger-image--417731250.jpg

blogger-image--417731250.jpg

Den pátý

V Provence nás zastihl mistrál, a tak máme všude spoustu drobného prachu, který vítr rozhání celým krajem. I přes tuto nepříjemnost si však užíváme po snídani prohlídku pitoreskního městečka Les Baux en Provence. Po této prohlídce jedeme zpět do Salinu, abychom si z černého auta v autodílně vyzvedli novou bombu na vaření, a jeli vařit oběd na pláž a koupat se. K našemu údivu je však auto již opravené, a tak rozdělujeme věci i lidí do aut a vyrazíme směr Barcelona, na kterou se již všichni těší. Cestou přejíždíme Rhônu v Camarque přívozem, což je velký zážitek. U města Aigues-Mortes vaříme oběd a připravujeme do termoportu i večeři a pomazánku na snídani. Poté, co jsme si prohlédli toto nádherné městečko obklopené hradbami a doplnili zásoby vody, už najíždíme na dálnici směr Španělsko. Po ujetí stopadesáti kilometrů si ve 23:00 dáváme na dálničním odpočívadle teplou polévku a po dalších padesáti kilometrech sjíždíme před španělskými hranicemi k jednomu jezeru, abychom se zde vyspali. Barcelona je před námi dalších 150 km.

 

Den šestý

Ráno se probouzime na brehu nadherneho jezera. Po snidani pokracujeme v ceste do Barcelony, kam dojizdime v case obeda. V parku Montjuc, kde pokazde parkujeme, jsme uvarili obed a po obede jsme se vydali na prohlidku mesta. Vecer jsme dojeli do pohori Montserratu, kousek od Barcelony, abychom v tamnich skalach prespali a druhy den se mohli vratit na dalsi toulky mestem.

 

Den sedmý

Ráno se probouzíme a dozvídáme se, že jsme promeškali roje Perseid, které jsou po půlnoci z těchto skal dobře vidět, a proto se zde večer na parkovišti shromáždilo mnoho aut. Bylo nám to divné, proč se tu schází tolik lidí, ale byli jsme tak unaveni, že jsme se ani neptali, co tam dělají. Jejich výkřiky údivu vzbudily po půlnoci pouze Anettu, která nám pak ráno vyprávěla, jak celá obloha zhasla a všude se objevily po obloze ohnivé čáry. Tak alespoň někdo to viděl a mohl ostatním podat zprávu (-:

 

Po snídani jsme jeli na naše místo v parku Montjuïc a vyrazili na celý den do Barcelony v různých skupinkách. Někdo se šel koupat, někdo na nákupy, někdo po památkách. Toulali jsme se Barcelonou do 22:00, kdy jsme se sešli na Monjuïcu, dali pozdní večeři a vyjeli uložit se ke spánku na naše parkoviště v Montserratu. Jelikož jsme přijeli pozdě v noci, bylo parkoviště uprostřed skal a lesů plně lidí a aut, a tak jsme obtížné hledali místo na spaní. Nakonec jsme se uložili ke spánku a ze spacáku pozorovali padající Perseidy.

 

Den osmý

Po snídani opouštíme Montserrat a míříme do Zaragozi. Po cestě myjeme auta na pumpě, doplňujeme benzín i vodu. Na kraji Zaragozi zastavujeme v nákupní zóně, kde je parkoviště se stromy, a tak v jejich stínu vaříme pozdní oběd. Dáváme rozchod na nákupy, protože tu je Primark, Decathlon a další zajímavé obchody a také proto, že chceme do centra města jít až nebude takové vedro. Večer si prohlížíme centrum Zaragozi a míříme do oblasti zvané Bardenas. Cestou míjíme oblast různých skal, na kterých si všimnu, jelikož neřídím, hejna supů. V autobuse mi to nikdo nevěří, a tak se při nejbližší příležitosti obracíme a jedeme zpět podél skal, abychom se na ty ptáky podívali. Cestou jsme už potkali různá zvířata. V Camarque byl u silnice přejetý medvídek mýval, jehož výskyt v Evropě mi spousta lidí nevěřila, a také jsme tam viděli hejna plameňáků. V Barceloně žijí zase v korunách stromů papoušci, ale supa nikdo neviděl, dokud jsme nedojeli pod skálu, na které sedělo opravdu početné supí hejno. Kolem to smrdělo mršinou jako v ZOO, a když přelétali z místa na místo, měli ohromné rozpětí křídel. Slušné jsme je vybídli, aby se trochu zvedli z místa a celé hejno popoletělo o kus dál, což byla krásná podívaná. Plní dojmu jsme ještě popojeli do Bardenas a v prvním městečku jsme už za tmy našli nádherné odpočívadlo s lavičkami, stoly a hlavně s vodou. Následovala důkladná očista, mytí vlasů a uložení ke spánku pod širým nebem. Zatím jsme ani jednu noc nemuseli stavět stany.

 

 

Den devátý

Ráno si na krásném parkovišti po snídani připravujeme oběd do termoportů. Poté jedeme do "divočiny" a projíždíme park Bardenas Reales. Zastavujeme a pěšky se vydáváme na jednu horu, ze které je výhled po celé kopcovité, vyprahlé krajině. Projíždíme kamenitou silnici na nejbližší asfaltku v jiném údolí a míříme do města Olite, sídla navarskych králů. Na parkovišti pod hradbami teče voda, a tak si dáváme před procházkou města oběd a myjeme zde nádobí. Po prohlídce města se vydáváme k jezeru Embalse de Yesa, obklopenému borovicovými lesy. Zajíždíme přes les a po kamenité cestě až ke břehu jezera, kde budujeme základnu pro dnešní podvečer a noc. Zbytek dne už jen plaveme, jíme, hrajeme hry a bavíme se...

 

 

 

Den desátý

Slunce nás vzbudilo na břehu jezera uprostřed lesů. Nádherná příroda kolem nás a vycházející slunce vytvořily romantickou kulisu dnešního rána v této divočině. Po snídani jsme se lesem dostali na nejbližší komunikaci a vyrazili do Pamplony. V nákupní zóně u Decathlonu jsme uvařili polévku, došli si na toaletu, umyli se studenou vodou a relaxovali pod markýzou autobusu, protože bylo 40° C. v centru Pamplony jsme koupili grilovaná kuřata a po procházce centrem města proslaveného býčími zápasy jsme jeli ke klášteru San Miguel de Aralar v horách. Zdejší baskická krajina i domy připomínají Rakousko a je neuvěřitelně, jak se liší od kousek vzdálených Bardenas. Ve výšce 1.220 m. n. m. s nádherným výhledem jsme povečeřeli kuřata s bagetou. Na noc jsme sjeli kousek pod vrchol a v lese postavili stany, protože se kolem začala stahovat černá mračna. Usínali jsme v hlubokém lese, ze kterého se ozývalo houkání puštíka..

 

Den jedenáctý

Po snídani v horách sjíždíme k moři do Donostie (San Sebastiánu). Návštěva tohoto města je určitým vrcholem našeho putování, zvláště proto, že jsme si k jeho návštěvě zvolili "Velký týden". Jde o jeden týden v srpnu plný oslav a ohňostrojů. Ve městě to žije, na každém kroku hraje nějaká kapela, míjíte různé stánky s regionálními produkty a pouliční umělce. Každý večer ve 22:45 začíná na pobřeží ohňostroj, který připravují různá města. Dnes ohňostroj připravoval Madrid a svou velkolepostí i délkou se mu nevyrovnalo nic, co jsme doposud viděli. To, co pořádá Praha na Nový rok, se ve srovnání s tímto ohňostrojem zdá jako velice chudý příbuzný. Kolem na plážích a nábřeží sedí tisíce lidí, kteří ohňostroj sledují. Přes všechny oslavy a všudypřítomné bary jsme neviděli nikde podnapilé lidi. Všude je cítit radostná a družná atmosféra a nacionální baskická hrdost. Samotné město v zátoce, kterou obklopuje kolonáda, má atmosféru přímořského letoviska a je zde nádherné koupání. Koupali jsme se tedy celé odpoledne a dali jsme si večer na pláži i výborný zeleninový salát s bagetou, abychom se posílili před noční návštěvou města. Staré město je jedna velká taverna, kdo to nezažil nemůže pochopit co znamená, že v Donostii je nejvíce baru na světě. Prostě se protahujete uličkami mezi štamgasty jednotlivých barů, které na sebe doslova navazují. Lidé sedí v ulicích i uvnitř a všude se rozléhá různorodá živá hudba. Po skončení ohňostroje jsme se rychle vydali k autům a vyjeli na kopec nad Donostii, který známe z loňska jako výborné místo pro kempování a postavili jsme pro jistotu stany.

Den dvanáctý

Ráno nás na útesech, které dole omýval Atlantik, vzbudilo bečením ovcí, které prošly kolem našich stanů. Zatímco služba připravovala oběd do termoportu, ostatní šli na procházku po útesech. Když jsme vše sbalili a uklidili, vydali jsme se na cestu do Francie a dojeli jsme až do Biarritz. Někteří se šli koupat do krásných vln na městskou pláž a jiní se procházeli po městě. U majáku s výhledem na město jsme uvařili krupicovou kaši a na noc jsme pokračovali dál na sever. Kolem 23:00 jsme zastavili na čerpací stanici u dálnice a jelikož nás už od Pamplony provází mraky, rozdělali jsme si tu na odpočívadle stany. Usínali jsme za světla pouličních lamp a zvuku motorů kamiónů.

Den třináctý

Dost účastníků zájezdu potvrdilo, že se jim i přes hluk motoru a světla lamp spalo na dálničním odpočívadle dobře. Bylo fajn, že jsme postavili stany, protože v noci několikrát sprchlo. Výhodu spaní na odpočívadle jsme ocenili ráno v podobě krásných toalet a umyvadel, které jsme využili k osobní hygieně. Cestou jsme v městečku u jezera le Lac zastihli klasické trhy, které probíhají jednou týdne ve většině francouzských měst. Úžasná zelenina střídala ještě lepší uzeniny, o kus dál zas vonělo koření a čerstvě pečivo. Centrum města bylo plné stánků, u kterých prodejci na místě něco s láskou vyráběli, nebo prodávali, co vypěstovali. Miluji procházet se těmito voňavými trhy a ochutnávat místní dobroty, nebo sledovat řemeslníky při práci. Nakonec jsem si koupil u milých Indiánů pončo na chladné večery v karavanu a mnozí z naší výpravy nakoupili klobásy, pečivo a různé dárky. U jezera jsme si pak užili pohodu a relaxovali před dlouhou cestou domů, která nás v závěru výjezdu čeká. Hráli jsme s Belgičany na pláži Kubb, s Francouzi beach volejbal, koupali se a někteří i cvičili, aby nevypadli z formy. Během dne jsme měli několik úžasných chodů jídla, včetně zmrzliny a panaché. Na noc jsme zalezli na pláž mezi stromy a přespali na břehu jezera za rytmu živé hudby, nesoucí se k nám že sousedního kempu.

Den čtrnáctý

Probouzíme se na břehu dalšího jezera. Jelikož jsme byli po předešlých dnech unaveni, vylézáme ze spacáku až po deváté hodině. Po snídani a přípravě obědu do termoportu jedeme na Dunu du Pyla. Jde o největší dunu v Evropě, dlouhou cca 10 km a vysokou přes sto metrů, která se neustále zvětšuje. Po náročném výstupu si užíváme písku a výhledu do okolí. Obědváme na břehu moře, kde si dopřáváme poslední koupání ve slané vodě. V Bordeaux děláme poslední nákupy v Carrefouru a během toho na parkovišti připravujeme večeři. Před sebou už máme jen cestu domů. Ukrojíme z ní asi 150 km a po půlnoci zastavujeme u jezera, kde chceme přespat. Od Pamplony nás stále provází dešťové mraky, které nás zde znovu dostihnou, a tak musíme v dešti stavět stany. Díky tréninku z předchozích dní to již zvládáme a tak během pár minut můžeme ulehnout ke spánku.

Den čtrnáctý

Ráno vstáváme za mírného deště, balíme mokré stany a pokračujeme v cestě domů. Dojíždíme na parkoviště, kde už svítí slunce, a dáváme si snídani. Poté pokračujeme dál s další zastávkou na oběd, kde si sušíme stany, a večer dojíždíme na malebné místo u řeky za městem Dole. K večeři si tu dáváme klobásky, sýry, bagety a společně tak zakončujeme naše putování po Evropě. Na noc vyrážíme na dálnici a plánujeme dorazit ke sborovému domu Jednoty bratrské v Praze zítra okolo 9:00. 

Dovětek

Bez problémů jsme dorazili do Prahy a přivezli si mnoho krásných vzpomínek i nadšení realizovat v budoucnu další podobné akce.
Srdečně zveme všechny účastníky výjezdu  Španělsko 2016 na afterpárty dne 4.9. od 15.00 na sborovém domě Jednoty bratrské v Praze. Zde se mimo jiné dozvíte i o plánovaných akcích na rok 2017.

Španělsko 2016

Video z výjezdu

 

Den první

Při sobotním rozbřesku jsme přejeli Rýn a vjeli do Francie. Do Lyonu cesta ubíhala velmi dobře. Pak začaly zácpy, neboť totu dobou všichni Francouzi míří na jih na dovolenou - stejně jako my. Sjíždíme tedy z dálnice a hledáme jinou cestu. Zjišťujeme, že všechny vedlejší silnice jsou taktéž ucpané, protože i další řidiči mají podobný nápad jako my. Kolem půl páté měníme svůj záměr vykoupat se v řece Ceze a zadáváme do navigace horu Mont Ventox, kde jsme plánovali přespat. Cesta do výšky 1.911 m.n.m. z nížiny u Rhony je úžasná, zvlášť při zapadajícím slunci, které nám vytvářelo romantickou atmosféru. Na vrcholku foukal vítr a bylo 7 °C, tak jsme se zahřáli výbornou polévkou s chilli a zalezli do spacáku...

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now