Den druhý

Vedro, vedro, vedro! Ráno jsme vstali, sbalili vše do autobusu a sjeli do Mentonu na pláž. Tam jsme posnídali a protože slunko už začalo pěnkě smažit. Na pláži byla i sprcha se sladkou vodou, takže jsme ve všichni osvěžili v moři i ve sprše. Pak jsme se vydali směrem na Saint Tropez. Neprve jsme jen tak pro zajímavost projeli Monaco, násloveodalo Nice a Canes. Cestou jsme viděli na plážích tisíce lidí, někde jsme stáli v kolonách, protože ještě více lidí se snažilo na azurovém pobřeží zaparkovat. Po poledni jsme zastavili u jednoho supermarketu, doplnili vodu a nějaké studené pití a udělali si chleby s marmeládou a sýrovou pomazánkou k obědu. Bylo takové vedro, že při představě vaření teplého jídla se nikomu jíst nechtělo. Dojedli jsme se jablky a popojeli jsme k Decathlonu. Tam někteří nakupovali o sto šest, jiní na ně čekali. Někteří prohlašovali, že by jim nestačilo na nákup ani 500,- EU, jak se jim tam všechno líbí. Dál nás cesta vedla nejprve jižními horami nad pobřežím a potom opět podél nekonečných pláží. Do Saint Tropez jsme dorazili večer okolo sedmé a po chvilce hledání jsme našli pláž, na které chceme přespat. Většina z nás naskákala do vody a kuchaři udělali k večeři udělali vepřové maso na mrkvi. Před půlnocí jsme roztáhli plachty, karimatky a spacáky a za zvuků místní diskotéky jsme usnuli. Celý den bylo opravdu velké horko a noc nebyla o moc lepší - ale jsme tu, užíváme si to a těšíme se na další den!

 

Den třetí

Dnešek byl celý věnovaný Saint Tropez. Ráno jsme se šli koupat do moře a strávili v něm prakticky celé dopoledne. Zabrali jsme si ponton, házeli jsme se z něj do vody a opalovali jsme se na něm. Po obědě (čína s rýží) jsme se vydali nejdřív dokoupit zásoby a v podvečer - už oblečení do lepšího - jsme vyrazili do centra Saint Tropez. Prohlédli jsme si krásný přístav s jachtami, které si pronajímají světové celebrity, vyfotili jsme se u legendární četnické stanice a prošli si centrum. Nakoupili jsme pohledy a dárečky a zůstali ve městě až do tmy. Protože se nám tu moc líbí, dohodli jsme se, že ztítra ráno ještě nikam nepojedeme a alespoň do oběda ještě zůstaneme na pláži s pontonem a se sprchou. Teprve později odpoledne se vydáme směrem na Salin a přespímě někde cestou v přírodě. Teď večer se pro Vás pokusíme ještě vybrat nějaké fotky. Děkujeme moc za vzkazy!

 

Den čtvrtý

Ještě včera večer jsme viděli přes zátoku krásný ohňostroj a díky pařícím francouzům na pláži jsme šli spát okolo půlnoci. Ráno jsme se probudili do dalšího horkého dne, posnídali jsme a opět naskákali do vody. Koupali jsme se celé dopoledne, až do oběda. Pak jsme se zabalili, popojeli do centra Saint Tropez, hodili další pohledy, nakoupili nějaké jídlo a pak jsme se vydali směrem do Salinu - městečka, u kterého je vyhlášená pláž Piénmanson. Cestou jsme projeli krásnou náhorní plošinu s letištěm a několika luxusními hotely a také centrum Marseille, které si moc užil Koochy za volantem. Cesta nám ubíhala - na rozdíl od té předchozí - překvapivě rychle. Tak se stalo, že jsme už okolo 6 v podvečer měli do cíle jen asi 20 km. Nehledali jsme tak už místo na spaní a za pomocí přívozu přes Rôhnu jsme dorazili až na pláž. Skutečně je plná karavanů, obytňáků, obývacích kamionů a všelijakých mobilních i méně mobilních chatek a kempují zde za zákazem vjezdu tisíce lidí z celého světa. Než jsme se pořádně utábořili (rychle se setmělo) zjistili jsme dvě nepříjemné věci. Že písek na pláži je všude mokrý, takže se na všechno lepí - a že jsou tu miliony komárů s jiné létající havěti! Snažili jsme se je odlákat svítilnami od auta a stanu, který jsme postavili, ale i tak byli všude. Večeřeli jsme za tmy boloňské těstoviny a uléhali jsme za družného hovoru, ale s myšlenkou, že tu asi dlouho nepobudeme. Je to sice pěkné místo, ale bez pitné vody, se všudypřítomným pískem a s tolika komáry bychom tu asi druhou noc být nechtěli. Uvidíme ráno... :)

 

Den pátý

Tak jo - jedeme dál. Ráno jsme se probudili a písek byl opravdu všude. Komáři šli sice přes noc spát, ale i tak jsme se všichni dohodli, že na další noc tady čekat nebudeme. Vydali jsme se do nedalekého Stes Maries de la Mer, kde je moc pěkná pláž se sprchami. Než jsme se ale nasnídali, zabalili a pomohli vytáhnout jedněm Italům obytňák z písku, kam jim zapadl, bylo 11 hodin. Do St. Marires jsme tak dorazili až po poledni. Protože vedro je čím dál větší, rozhodli jsme se teplé jídlo nedělat a k obědu jsme si dali francouzský toustový chleba, marmlády, zbytek sárové pomazánky a křupíny s mlékem. Prohlédli jsme si centrum a pak jsme se šli koupat. V podvečer jsme se vydali nejrpve na nákup a pak do dalšího nedalekého městečka s malebným historickým centrem - Aguies Mortes. Zde jsme strávili krásný večer, nakoupili další suvenýry a pak jsme se na parkovišti u tekoucí vody navečeřeli po francouzsku - bagety, sýry, slámy, zelenina. Před večeří se k nám připojilo druhé auto z Prahy - naši přátel, kteří jsou zde na dovolené se k nám přidali při hledání místa na spaní. Z toho se nakonec vyklubalo velké dobrodružství. Nejprve jsme zkusili pláž, kterou ním doporučila jedna paní, ale nemohli jsme ani na jedno parkoviště. Obě naše auta mají přes 2 metry výšky. Tak jsme se vydali zpět ke St. Maries, kde se chceme zítra zase koupat. Cestou jsme prohlíželi každou nadějnou odbočku. Jedna z nic vedla kousek lesem až k vinici, na kterou byl otevřený vzejd. Utábořili jsme se tedy na kraji cesty a chystali se usnout. Vyrušil nás ale halogenový reflektor z domu majitele, doposud skrytého ve tmě. Svítil na vinici poměrně dlouho a také okna v domě se začala rozsvěcovat. Tak jsme zase obě posákdy zabalil a jeli jinam! O pár kilometrů dále jsme našli odbočku do již sklizeného pole, které bylo velice rovné a bylo mimi hlavní cestu. Tam jsme zase všechno vybalili a uložili se opět k spánku (bylo už jedna hodina v noci). Někteří ale ne a ne usnout - opět se totiý do nás dali komáři!

 

Den šestý

Ti komáři! Některým z nás nedali skoro spát. No - nějak jsme tu noc s nimi přežili, ale dneska určitě koupíme nějaký repelent. Když jsme se poštípaní a někteří špatně vyspalí zabalili, vyjeli jsme zpět do St. Maries a po snídani rovnou na pláž. Tam jsme byli až do odpoledne. Oběd ve vedru opět studený - uvaříme až večer. Obě party jsme si v moři hráli s míčem a byl to moc fajn den. Teplota stoupala my jsme byli vděční za moře, sprchy a každý kousek stínu. V brzkém odpoledni se někteří vydali ještě do centra a mimo jiné se mim podařilo sehnat repelent. Teploněr u jedné lékárny nám porzdrail, že je právě 39 stupňů! Jmse tady už 6 dní co jsme dorazili nám zatím nespadla ani kapka! Odpoledne jsme se vydali (už bez druhé skupiny) do města Arles, kde jsme si prohlédli historické centrum. V místní aréně zrovna probíhali býčí zápasy. Na pěkném parkovišti u řeky jsme pak uvařili párky s kaší a vyrazili jsme směrem k Avignonu. Kousek za městem je tymiánová louka na břehu Rhöny pod starým hradem, kde chceme přespat. Místo jsme chvíli hledali, ale nakonec jsme tady, bojujeme trochu s bodláky - ale nejsou tu komáři! Takže jdeme spát. Zítra nás čeká Avignon.

 

Den sedmý

Konečně jsme se dostatečně vyspali! V noci nás nic nebudilo a ráno jsme vstávali čerství. Někteří si stěžovali na komáry, jiní spali, jak když je do vody hodí. Po snídaní jsme vyrazili do Avignonu. Protože byla neděle, přijeli jsme v podstatě do prázdného města. Našli jsme super parkoviště pro autobusy, hned za hradbami u legendárního mostu a dali jsme se tříhodinový rozchod. Prošli jsme si centrum, obchody, veliký park se slunečními hodinami a mnoho dalších krásných míst. Po obědě jsme se rozhodli navštívit papežský palác. Moc hodná paní na pokladně nás uznala, jako skupinu (i když nás bylo méně, než je obvyklé) a dala nám slevu na vstup. V paláci jsme strávili další 3 hodiny. Prošli jsme si audienční haly, katedrálu, jídelnu, kuchyň, pokladnici, nádvoří, ložnice, koupelnu a spoustu dalších zajímavých zákoutí. Palác je opravdu velkolepý! Avignon jsme opustili v podvečer, vyfotili jsme se ještě u Chateauneuf du Pape, kterým jsme už potřetí projížděli a skončili jsme opět na tymiánové loučce. Tentokrát jsme se utábořili kousek od původního místa, na malé pasece u cesty, kde nebylo tolik trnů. Postupně jsme se šli umýt a vykoupat do Rhöny a uvařili jsme boloňské těstoviny. Před spaním se rozbujelo vyprávění vtipů. Dnes opět veliké horko a ani kapka, ale v kombinaci s městem, prohlídkou paláce a smočením v řece to bylo snesitelné.

 

Den osmý

Další noc byla opět klidná a ničím nerušená. Posnídali jsme a rozloučili se s tymiánovou loukou, zříceninou a Rhönou. Vyrazili jsme nějprve do Decathlonu u Avignonu! Obří obchod (8400 metrů čtverečních), který jsme si někteří opět dost užili. Na parkovišti jsme pak roztáhli markýzu, abychom měli spoň trochu stínu a poobědvali jsme. V poledne jsme jeli dále na Pont du Guard. Tam jsme si nejdřív prohlédli nádherný římský aquadukt, který před 2000 lety zásoboval vodou celé město Nimes (tehdy 50000 lidí). Odpoledne jsme strávili v řece pod ním, skákali jsme ze skal, koupali jsme se a odpočívali. Večer jsme uvařili bramborové knedlíky s uzeným a cibulkou a už za tmy jsme vyjeli do městečkě Uzes. Starobylé centrum s malým hradem a krásným kostelem, kamennými domy a romantickým náměstím. Přesto, že bylo okolo 11 večer, byl tam otevřený pěkný obchůdek s různými produkty Provence. Nakoupili jsme tedy další dárečky, prošli se úzkými uličkami a pak jsme se vydali hledat místo na spaní. Našli jsme až okolo jedné v noci, poté, co jsme zamítli několik míst kvůli odpadkům, nero vnému ternu nebo rodince divokých prasat s čerstvými mláďaty. Nakonec jsme skončili pár kilometrů od zítřejšého cíle, mezi vinicí a sadem. Doufaje, že nás ráno neprobudí automatická závlaha z jedné nebo z druhé strany jsme ihned usnuli.

 

Den devátý

Automatická závlaha nás neprobudila! Ráno jsme ale měli první zkušenost s četníky. Poté, co jsme se probudili jela okolo hlídka. Upozornili nás, že toto místo není ke kempování a po našem ujištění, že za 15 minut odjedeme se usmáli a odjeli. Celý dnešení den jsme strávili koupáním v řece Céze. Setkali jsme se opět s druhou skupinou a všichni jsme plavali, skákali ze skal, uspořádali výpravu k vodopádům a zůstali jsme tam až do odpoledne. Když jsme se dostatečně vyčvachtali, zajeli jsme ještě do starobylého městečka Orange. Teplota dneska přesáhla 40 - možná i více. Když jsme potom z Orange jeli dále na sever a zastavili jsme na jednom odpočívadle na večeři, ukazoval teploměr pořád 35 stupňů. Spát jsme šli až okolo 2, protože jsme ještě dlouho jeli na sever a potom ještě hledali místo. Tentokrát jsme skončili na kraji jedné silnice mezi sklizeným polem a dozrálou kukuřicí. Někteří tvrdí, že bude pršet, protože se blýská, je ale takové vedro, že stany nestavíme a velice brzy usínáme.

 

Den desátý

Ráno po probuzení jsme se zabalili a vydali se přes mnoho obchodů směrem na sever. Cestou jsme nakoupili dárky a ještě nějaké zásoby a jinak jsme jeli a jeli. V podvečer jsme se zastavili u nádherného mostu Pont du Caille, kousek přes hranicemi se Švýcarskem. Večer jsme prokličkovali Ženevu a nakonec jsme skončili na parkovišti, kousek od Lausanne, na břehu Ženevského jezera. Řidiči šli spát, ostatní povečeřeli párky s kaší a hráli do noci hry. Okolo jedné jsme se vydali směrem na Prahu. Cestou jsme udělali několik zastávek na jídlo a krátký odpočinek. Už okolo jedné hodiny po poledni jsme ale vjeli do Prahy!

St. Tropez 2012

Video z výjezdu

 

Vítáme Vás u zpravodajství z dalšího výjezdu do Francie. Tentorkát vyrazila skupina, jejíž průměrný věk je vyšší, ež tomu bylo u předchozích. Mám mezi sebou řadu mladých lidí, kterým již bylo 18, ale nejmladší účastnici je 13. Vydali jsme se jen jedném vozem - 4 vedoucí a 10 účastníků. Opět budeme podle možnostíí psát, kde jsme, jak se máme, co děláme a atmosféru výjezdu se Vám pokusíme zprostředkovat pomocí fotek.

 

Den první

Sraz na výjezd jsme měli už v neděli večer. Řidiči šli spát, ostatní do noci hrály hry nebo se dívali na film. Přesně ve 4 ráno jsme vyjeli z Prahy, směrem na Rozvadov, Mnichov, Zürich, Miláno a po pobřeží Itálie až do prvního města za hranicemi s Franicí. Zde jsme v kopci našli plácek, který je sice trochu z kopce, ale po té cestě (1300 km, 2O hodin i s přestávkami) bychom asi usnuli kdekoliv. Ráno se chystáme brzy vstát, zajet k moři a dát si pořádnou snídani. Cesta proběhla poměrně plynule, projeli jsme Švýcarskými Alpami i skalnatým pobřežím Itálie, kde jsou desítky, možná stovky tunelů za sebou. Ve Švýcarsku jsme projeli i jedním, který byl 17 km dlouhý. Věříme, že zítra se přihlásíme s dalšími zážitky, čeká nás cesta již přímo do Saint Tropez.

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now