Na Jamajku jsem se dostal v srpnu 2016 na necelé dva týdny. Hlavním účelem mé návštěvy této země byla účast na synodu světové Jednoty bratrské, jehož jsem se zúčastnil jako jeden z delegátů za českou provincii. Většinu času jsem strávil na jednání synodu, nicméně něco z Jamajky jsem přesto viděl. Každopádně na mě tento ostrov silně zapůsobil.
Jamajka je třetí největší ostrov v Karibském moři. Má tropické klima. Hlavním městem je Kingston, hlavou státu je britská královna, státním zřízení je parlamentní demokracie. V zemi žije okolo 3 milionů obyvatel, z toho je 90% černochů (potomků otroků). Ke křesťanství se hlásí 64 % obyvatel. Úředním jazykem je angličtina, kromě toho je používána kreolština. Název ostrova pochází z původního indiánského názvu „Xamayca“. Ostrov byl kolonizován Španěly, původní obyvatelé asimilovali. V polovině 17. století se ostrov stal britskou kolonií. Na ostrově se začala pěstovat cukrová třtina, na cukrové plantáže byli dováženi otroci z Afriky, kteří brzy početně mnohonásobně převýšili zbytek obyvatel. V první polovině 18. století na ostrov přijeli misionáři Jednoty bratrské, kteří začali pracovat mezi otroky. Mnozí otroci skutečně přijali křesťanství. Po zrušení otroctví ve 30. letech 19. století se velká část bývalých otroků přestěhovala do hornatého vnitrozemí, kde byla volná půda. V této části Jamajky je nejvíce sborů tamní Jednoty bratrské (Moravian church). V 60. letech 20. století Jamajka získala nezávislost.
Synod, jehož jsem se zúčastnil, se konal v přímořském hotelu poblíž Montego Bay, v severozápadní části ostrova. V rámci dne volna jsme se zúčastnili celodenního výjezdu napříč Jamajkou až k jižnímu pobřeží a zase zpět. Na rozdíl od pobřeží, kde je relativně vysoká životní úroveň, jsme ve vnitrozemí viděli oblasti mimořádně chudé.
Velmi za mne zapůsobila návštěva hřbitova misionářů z 18. století: Mnozí z misionářů byli mladí muži a ženy (pod 30 let), kteří přijeli, sloužili mezi otroky a do několika měsíců či let zemřeli na žlutou zimnici. Věděli, do jakého rizika jdou, a přesto je nic nemohlo zastavit – přičemž dílo, které skrze ně povstalo, trvá až dodnes. Většina obyvatel Jamajky se dnes hlásí ke křesťanství a Jamajka je krásnou, prosperující zemí.
Jsem rád, že jsem Jamajku mohl navštívit. Velice se mi líbilo její podnebí, pohostinnost jejích obyvatel i její historie.