Povídání o výpravě do bulharských pohoří .
Rila
to jsou skalnaté hřebeny a ostré štíty, pod kterými se rozkládají desítky jezer a vodopádů, ale i rozlehlé a liduprázdné planiny se stády pasoucích se koní. Východ slunce nad Urdinými jezery, zážitek který stojí za noční vstávání a při kterém nevnímáš lezavou zimu a jinovatku všude okolo. Pohoří se nachází v jihozápadní části Bulharska na rozhraní oblastí Kjustendil, které je součástí Rilsko-rodopského masívu. Jeho nejvyšším vrcholem je Musala.
Pirin
je nejmohutnější bulharské pohoří. Leží jižně od Sofie a také jižně od jiného velkého pohoří Rila. Nejvyšší hora Pirinu Vichren (2914 m) je jen o 11 metrů nižší než nejvyšší hora Bulharska Musala (ta patří do pohoří Rila). Pirin je mezi českými cestovateli velmi oblíben kvůli vysokohorským túrám, které se tu dají podnikat v hezké přírodě mezi jezery. Celé pohoří lze za dva dny přejít od severu k jihu nebo od západu k východu, ale dají se naplánovat i delší pochody. Značených turistických cest je relativně hodně.
Vítaným zpestřením byla po týdnu v horách návštěva Rilského monastýru. Byl založen v 10. století poustevníkem sv. Ivanem Rilským, který byl později ortodoxní církví prohlášen za svatého. Jeho asketický příbytek a hrobka se staly posvátným místem, na kterém byl později postaven klášter, který hrál důležitou duchovní a společenskou roli ve středověkém Bulharsku. Začátkem 19. století komplex vyhořel a v letech 1834-62 byl přestavěn. Je příkladem tzv. bulharské renesance v 18. a 19. století a symbolem uvědomění si slovanské kulturní identity po letech okupace.
A ubytováni jsme byli přímo v něm.
Hory byly krásné, zážitků mnoho, nejvíce určitě dojmů z života balkánské exotické země.