Saunování

Saunování je velice oblíbenou formou relaxace. Princip je jednoduchý, jedná se o důkladné prohřátí celého těla a jeho následného ochlazení. Saunování má mnoho pozitivních účinků na zdraví člověka. Blahodárně působí na psychiku člověka - zmírňuje stres, snižuje agresivitu, úzkost a napětí. celkově saunování povzbuzuje a zvyšuje výkonnost. Po sauně se také dobře spí. Během saunování dochází k prokrvení a vyčištění kůže, dochází ke zvýšení látkové výměny a je dobroou prevencí proti celulitidě.

Saunování také posiluje srdce a oběhovou soustavu, suanování upravuje hodnoty krevního tlaku. Stejně jako se během saunování čistí kůže, vyčistí se i dýchací cesty. Saunování prokrvuje dýchací cesty a tím zvyšuje i pohyby epitelu na povrchu sliznice a rychlejší odstranění hlenu. Pomáhá astmatikům a je dobrou prevencí před nemocemi. Sauna má pozitivní vliv na imunitní systém - zvyšuje koncentraci imunogobulinu A, který zabraňuje pronikání mikroorganismů do těla.

Záliba lidí v saunování se datuje do dávné hitorie. První zmínky o horkovzdušných lázních pochází již z 5.stol.př.n.l. z pera řeského historia Hérodota, který popsal lázně kmene Skythů na území dnešního Ruska.

Velmi oblíbená byla mezi slovanskými národy I ruská potní lázeň, neboli baňa. Původně se jednalo o stavby umístěné v zemi (zemnice), později se stavěly jako samostatné dřevěné domky. První veřejné ruské lázně oddělené zvlášť pro ženy a pro muže nechala zřídit Kateřina II., do zbytku Evropy se pak bani rozšířily po Napoleonově tažení.

Různé druhy potních lázní se objevovali i u jihoamerických a severoamerických indiánů. Na území Guatemaly a Mexika například stavěli indiáni tzv. Temaxcales, kde se pocení kombinovalo s masážemi a u žen sloužilo jako příprava k porodu.

Předchůdce klasické finské sauny, kterou známe dnes, byla sauna kouřová. Tato sauna neměla okna, ani komín, uvnitř byla celá černá od sazí. Jakmile se velká zásoba kamenů v kamnech zahřála, přestalo se topit, sauna se umyla od sazí a začalo se saunovat. Ačkoli saze špiní, jsou sterilní. Ve výši hlavy bývalo teplo až 120-140°C.

První sauna v ČR byla postavena v r. 1936 v letním táboře v Borovci u Štěpánova doc. Františekem Vojtem. První veřejná sauna pak byla otevřena v r.1946 v Brně.

Sauny v různých zemí se liší. Například Švédská sauna je velmi suchá (vlhkost 5-10%) a teplá (kolem 100°C). Z důvodu nízné vlhkosti znamená pro organismus velkou zátěž a proto se dnes již moc nepoužívá. Oproti tomu ruská sauna je díky větší vlhkosti mnohem snesitenější pro nezkušené. K proceruře v ruské sauně patří šlehání těla březovými větvičkami, které pomáhá k lepšímu prokrvení těla. V tradiční ruské sauně je obvykle pod prkennou podlahou jímka na odvod přebytečné vody.