Změny veřejného mínění

Také vás zajímá, jak je možné, že téma, které bylo dříve ve společnosti zcela tabu, je nyní tolerované a přijímané dokonce předládané na základních školách?

Autorem teorie oken je americký intelektuál Joseph P. Overton z konzervativního think-tanku Mackinac Center for Public Policy. V roce 2003 (ve svých 43 letech) zahynul během letecké katastrofy.

Overton popsal technologii změny veřejného mínění. Není to “návod”, ale výsledek pozorování toho, jakým způsobem se prosazují nové myšlenky ve společnosti. Lidstvo nemá rádo prudké změny, takže tento proces musí být pomalý, krok po kroku. Pro každý společenský problém existuje tzv. okno možností. V rámci něj lze nebo nelze o myšlence široce diskutovat, otevřeně ji podporovat, propagovat a snažit se ji ukotvit legislativně. Okno se posouvá ze stádia „nemyslitelného“, tzn. veřejné morálce úplně cizího a zcela zavrženého, do stádia „aktuální politiky“, tj. stává se široce posuzovatelným, přijímaným masovým vědomím a fixovaným v zákonech.

Vezměme si za příklad kanibalismus - téma, které je v našem prostředí zatím tabu.

I. fáze NEMYSLITELNÁ

Na začátku je myšlenka něčím, co ve “slušné společnosti” nepřichází v úvahu. Dejme tomu, že v Čechách žije pár kanibalů, ale o své “zálibě” nemluví na veřejnosti. Protože, kromě toho že jde o trestný čin, mělo by to dopad na jejich zaměstnání, rodinu, vztahy s přáteli.

Jak to udělat, aby se o kanibalismu mohlo mluvit na veřejnosti? Vždyť máme svobodu slova, tak proč bychom nesměli pohovořit právě o kanibalismu?

II. fáze RADIKÁLNÍ

Vědci mohou studovat jakékoliv téma, neexistují pro ně žádná tabu. Svolá se etnologické sympozium na téma “Exotické rituály polynéských domorodců.” Bude se diskutovat o historii kanibalismu, dostaneme vědecky hodnověrné informace. Ukáže se, že o lidojedech můžeme mluvit věcně a v rámci vědecké slušnosti.

Pak se musí objevit nějaké “společenství radikálních kanibalů”. Stačí, že bude aktivní jen na internetu. Lidé si jich určitě všimnou a budou o nich pohoršeně mluvit. Jejich šokující názory budou citovat média. Nevadí, že lidojedi jsou zatím považováni za bestie. Dříve nepřijatelné téma bylo uvedeno do oběhu. Už není tabu, a jednoznačnost problému je rozbita.

III. fáze PŘIJATELNÁ

Pokračuje se v citacích vědců. Vědci jsou hodnověrní a výsledky jejich bádání vždy přináší do společnosti pokrok. Každý, kdo odmítne na téma lidožroutů diskutovat, je ocejchován jako svatoušek, konzerva nebo pokrytec.

Aby různí fanatici nemohli urážet a nálepkovat jinak myslící devianty, je potřeba najít eufemismus. Například antropofilie. Původní označení kanibal, lidojed je najednou hanlivé, urážlivé.
 Nejde jen o hru se slovy. Cílem je odvést pozornost od podstaty problému, odtrhnout slova od jejich původního významu. Tím se vyprázdní obsah, jeho ostří. Jako když zločinec změní jméno, příjmení a pas.

Nyní se na veřejnosti musí používat politicky korektní výraz.

Třetí část. V historii nebo mytologii se najdou ospravedlnitelné situace pro porušení dřívějšího tabu. Třeba trosečníci v oceánu, vojáci u Leningradu...

Cílem je vyloučit pojídání lidí z trestního postihu, najít v historii alespoň jeden okamžik, kdy to bylo “správně”.

IV. fáze ROZUMNÁ

Poté, co se naleznou situace, kdy je antropofilie legitimní, Overtonovo okno se posouvá z oblasti možného do oblasti rozumného.

Antropofilie se racionálně zdůvodní - vědci objeví, že je to vrozená, geneticky daná. Popisují se případy, kdy jsou jednotlivci k snězení lidského masa dotlačeni těžkými okolnostmi.

Takto by mohly vypadat titulky článků:

„Touha je u lidí geneticky zakódována, spočívá v lidské podstatě“.„Někdy je nezbytné sníst člověka, protože existují nepřekonatelné okolnosti“. „Přece existují lidé, kteří si přejí, aby je snědli“.„Аntropofilové byli vyprovokováni!“„Zakázané ovoce je vždy sladké“.„Svobodný člověk má právo se rozhodnout, co má sníst“.„Je vůbec v аntropofilii něco škodlivého? Škodlivost není prokázána“.

Ve společnosti vznikají dva tábory, odpůrci a obhájci. Média proti sobě záměrně staví nejvíce extrémní názory z obou táborů, do diskuzí zvou nejradikálnější zastánce a odpůrce. Tím se vytváří zdání, že všichni odpůrci jsou zpátečníci, xenofobové a primitivové, kteří chtějí všechny odlišně smýšlející “upálit za živa”. Názorům odborníků a rozumným protiargumentům není dán v médiích prostor.

Problém se stává černobílým, buď jste na jedné nebo na druhé straně. Nejlépe, když to demonstrujete změnou nebo obarvením profilového obrázku na facebooku.

V. fáze POPULÁRNÍ

Аntropofilie nyní masivně proniká do aktuálních zpráv a talkshow. Lidé jsou pojídáni v nových filmech, v textech písní a videoklipech. Najednou zjišťujete, že ten a ten slavný skladatel, polský režisér nebo vynálezce byl antropofil. Ti, co by dříve byli považováni za zločince, jsou zobrazováni jako oběti společnosti, mučedníci, lidé s vyšším IQ. Točí se dojemné příběhy zakázané lásky. Skutečné důsledky kanibalismu přitom nejsou zobrazeny.

Takto by mohly vypadat kometáře v diskuzích:

„Copak jste netušili, že jeden známý skladatel je... antropofil?“
„I jeden známý polský scénárista byl po celý život antropofilem a dokonce byl za to stíhán.“„A kolik jich sedělo v blázinci! Kolik milionů vyhnali a zbavili občanství!... Mimochodem, jak se vám líbí nový klip Lady Gagy „Eat me, baby“?„Jsou to tvůrčí lidé. Snědl svou ženu. No a co?“„Oni opravdu milují své oběti. Jíst, znamená milovat!“
„U аntropofilů je zvýšené IQ, v ostatním dodržují přísnou morálku“.„Аntropofilové jsou sami obětí, jejich život je k tomu donutil“.„Vychovali je tak.“„Budeme vám vyprávět tragický příběh lásky! Chtěl jí sníst! I ona chtěla totéž! Kdo jsme my, abychom je soudili? Možná je to láska? Kdo jste vy, abyste stáli na cestě lásce?!“

VI. fáze POLITICKÁ

Nicméně, po nějaké době se společnost tématem přesytí. Přichází čas posunout se dál. Problém se dostává do aktuální politiky.

Začíná příprava právního rámce. Lobbistické skupiny vystupují ze stínu a tlačí na vládu. Publikují se sociologické průzkumy, prokazující údajně vysoké procento zastánců legalizace kanibalismu. Politici začínají s pokusem veřejně se vyjádřit na téma zákonodárného ukotvení antropofilie. Do veřejného vědomí zavádějí nové dogma „zákaz pojídání lidí je zakázán“.

Jsou přijaty zákony. Spolu s tím je nutné vychovat další generaci v toleranci k antropofilii. Vydají se omalovánky a písničky pro děti, kde ve kterých se lidé pojídají. Prevence antropofobie se dostane do škol a mateřských školek.

NÁTLAK AKTIVISTŮ

Změna myšlení společnosti je dlouhodobá, často se jeden člověk během svého života setká jen s částí procesu. I když myslím, že vývoj se v tomto směru stále zrychluje.

Existuje však ještě druhý způsob, jak změnit veřejné mínění, a tím je nátlak aktivistů. Malá, organizovaná skupinka prostě tlačí, tlačí a požaduje, požaduje, zbytek společnosti ustupuje, ustupuje, aby měl klid. Podle sociologů je společnost složena takto: 10% tvoří vizionáři, 30% jejich podporovatelé, kteří se nadchnou pro nové věci. 60% jsou skeptici, kteří remcají a nechtějí změny. Ale ve výsledku si zvyknou na nové věci, které prosadí těch 40%.

Naštěstí nejde jen o negativní vliv na společnost. Nadšená a dobře organizovaná menšina může změnit atmosféru ve společnosti i k dobrému. Například činnost Jednoty bratrské byla v historii často velkým přínosem pro okolí (školství a vzdělávání, rozvoj knihtisku, zakládaní sirotčinců, misie mezi opovrhovanými...).

Části článku byly převzaty z http://www.rodon.cz/print/clanek.php?id=2776

KONZERVA_logo_gray.png
  • Sledujte nás na Facebooku
  • Sledujte nás na Youtube

Zakladatelem Komunitního centra je Sbor Jednoty bratrské v Praze.

Navazujeme na tradici i hodnoty našich předchůdců (J. A. Komenského, Jana Blahoslava a dalších), kteří obdobně sloužili ve své době svým součastníkům, využívajíce k tomu nejmodernějši technologie a poznatky tehdejši doby. Naše služby a základnu sborového domu i se zahradou nabízíme také různým skupinám, pro které rádi uspořádáme semináře, teambuildingové akce a kreativní dílny přímo na základě jejich konkrétních potřeb.

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now