MALÉ NAHLÉDNUTÍ DO TAJŮ A MÝTŮ SVĚTA PARFÉMŮ V KAVÁRNĚ CO HLEDÁ JMÉNO

Tento čtvrtek 8. června se v prostorách Kavárny co hledá jméno v Praze konal seminář s názvem Kurz tvorby a historie parfémů, vedená parfumérem Danielem Josierem, s jehož vůněmi jsem vás tu minulý měsíc seznámila, kterou zorganizovali zástupci parfumérie S-Parfémy u příležitosti Danielovy soukromé návštěvy České Republiky, kdy bude tuto sobotu jedním z čestných hostů svatebního obřadu svého dobrého přítele Reniera Rodrigueze Mendeze. Oficiální pozvánka slibující poradenství v oblasti parfémů, zasvěcení do světa parfémů a informace o parfémech a jejich propagaci původně naznačovala, že půjde o komornější záležitost. Nesmírně vtipný a charismatický Daniel však naprosto předčil má očekávání a způsobil, že se celá akce odehrála ve zcela neformálním duchu a tak uvolněné atmosféře, kdy publikem každou chvíli zazvonil smích a zároveň jsem se dozvěděla i spoustu pro mě až dosud zcela nových informací, že se o dojmy z ní musím podělit.

Celá seminář byl rozdělen do několika bodů. Daniel se nejprve rozpovídal na téma historie parfémů. Možná bude pro některé z vás překvapením, že prapůvodní kolébkou parfumérství není starověký Egypt, nýbrž babylónská Mezopotámie, kde zhruba kolem roku 1200 př.n.l. žila Tapputi. Ano, je to žena, která je považovaná za úplně první, historicky doloženou parfumérku. Tapputi používala květiny, olej a puškvorec společně s šáchorem, myrhou a balzámem, kdy do této směsi přidala vodu či jiná rozpouštědla a pak ji několikrát destilovala a filtrovala, čímž vznikl první parfémový olej. Odtud se pak teprve postupně dostaly do již zmíněného starověkého Egypta, kde je začali používat zejména pro balzamování mumií. A byl to Marcus Antonius, který díky svému milostnému vztahu s královnou Kleopatrou přivezl tyto oleje do Říma a zde pro ně vzniklo vás již známé latinské označení profumo, odvozené od prefumare = prokouřit.

(http://assets.altasobscura.com)

Od vykuřovadel, užívaných při nejrůznějších obřadech se Daniel dále přesunul do středověku, kdy svoje využití nalezly mimo jiné i v lékařství a položily základy alchymie, kdy už začaly vznikat parfémy na bázi alkoholu, a dostal se až do období renesance a Kateřině Medicejské, která se proslavila především jako travička a hlavní iniciátorka Bartolomějské noci. Byla to ona, kdo se na cestě za svým budoucím manželem, francouzským králem Jindřichem II. zastavil v Grasse se svým osobním parfumérem René le Florentinem a nechala si od něj namíchal levandulový parfém, jímž byly napuštěny její rukavice, aby tak svého budoucího chotě snáze svedla – rukavice byly tehdy výsadou šlechty. Bylo to v Evropě prý poprvé, kdy byl parfém využit i z jiného než hygienického či lékařského důvodu. Z Grasse se pak následně na velmi dlouhou dobu stalo hlavním sídlem parfemářství a dodnes v něm sídlí řada parfumérských firem včetně té Danielovy. Stejně tak trvá i móda parfémovaných rukaviček. Takže pokud jste zatím netušili, odkud ta móda přišla, může za ni Kateřina Medicejská 😊 .

Výlet do historie pak Daniel zakončil 20. léty minulého století a trojicí slavných parfémů Guerlain Shalimar, Chanel No. 5 a Jean Patou Joy, které položily základy moderního parfumérství tak, jak ho známe nyní. Jinými slovy do míchání parfémů se poprvé zapojila syntetika – v případě této trojice vanilin, aldehydy, a syntetické pižmo.

A od moderního parfumérství se dostáváme k samotné kategorizaci parfémů. Možná vás to překvapí, ale parfuméři vůbec nerozlišují, zda půjde o vůni dámskou či pánskou. Tohle členění je až záležitost marketingu. Daniel to demonstroval na příkladu parfému, k jehož namíchání jej inspirovala noc, strávená s jeho ženou a který koncern Puig pak o tři roky později uvedl na trh jako pánský parfém.

Každý parfumér pracuje s tzv. parfumérským piánem. Jedná se o šest skupin vůní, kdy první tři zahrnují „lehčí“ složky a druhé tři ty „těžší“ a ty se dále člení na jednotlivé tóny a ty pak už na konkrétní jednotlivé vonné složky:

1. Oceánské (mořské) Calone Mořská tráva, řasy Sůl Minerální tóny Ozón 2. Ovocné Citrusy Tropické ovoce Tzv. přírodní ovoce (Červené) bobulové ovoce 3. Květinové Bílé květiny (např. lilie, tuberóza, konvalinka, gardénie, jasmín atd.) Červené květiny (např. růže, pelargónie, orchidej, otočník atd.) Zelené květiny (např. levandule, rozmarýna a další byliny) 4. Dřevité Cedrové dřevo Santalové dřevo Cypřiš Dub Vetiver Mechy Agarové dřevo (oud) 5. Koření Sladké (např. vanilka, skořice) Kořenité (např. pepř, kardamom, kmín) 6. Orientální Ambrové tóny (zahrnuje všechny druhy syntetické ambry) Pačuli Živočišné tóny (pižma včetně syntetických, kastoreum, cibet, pravá ambra

Má-li parfumér k dispozici toto parfumérské piáno, nic mu nebrání začít tvořit konkrétní parfém. Pouze v případě, že se jedná o parfém pro americký trh, musí si z něj vyjmout veškerá přírodní pižma, jelikož jsou v USA zakázána. Drtivá většina vůní je vystavěna na základě vám již důvěrně známé olfaktorické pyramidy, složené z hlavy (nejprchavější tóny, které mají za úkol zaujmout naši pozornost, avšak zpravidla odezní již během 10 minut), srdce (tvoří charakter parfému) a základu (nejméně prchavé tóny, které přetrvají několik hodin). A proč ji zmiňuji?

Právě zde totiž hraje naprosto zásadní roli psychofyzika, což je exaktní věda, zabývající se tím, co konkrétně (obsah), jak intenzivně a jak dlouho daný parfém vnímáme, která přesvědčení, že se voníme především pro sebe a nikoliv pro okolí, označuje za jeden parfémových mýtů. Zde totiž společně s čichovými receptory a hypothalamem hraje naprosto zásadní roli amygdala. Jedná se o pár mozkových jader, funkčně se řadících k limbickému systému a ovlivňuje vytváření a ukládání našich čichových vzpomínek. Naše nosní sliznice obsahuje několik miliónů čichových buněk, kdy je v každé z nich uloženo několik čichových receptorů, končících na povrchu sliznice. Po styku molekuly určité látky s čichovým receptorem dojde k vyslání informace do mezimozku a koncového mozku, konkrétně do amygdaly, kde tento impulz zaznamenáme jako vjem určité vůně.

(https://willliamoconnor.files.wordpress.com)

Neustálým přísunem stejného typu molekul však může dojít k jejímu přesycení a uzavření, a my tak můžeme nabýt dojmu, že už vůni nevnímáme nebo ji cítíme jen těsně u kůže. Vysvětlit se to dá na příkladu, pokud přijdeme z čerstvého vzduchu do špatně vyvětrané zakouřené místnosti, kdy nás nejprve praští do nosu nepříjemný odér, který ale po několika minutách přestaneme vnímat. Teprve když se opět dostaneme na čerstvý vzduch, amygdala se znovu otevře a my si uvědomíme, že tímto odérem nám načichlo oblečení, vlasy a třeba i kůže. Chybou prý tedy v tomto případě je snažit se vůni neustále přiživovat, protože tím tento proces jen prodlužujeme. Při výběru nové vůně bychom tak podle Daniela měli mít s sebou doprovod, který nám pomůže její intenzitu a výdrž objektivněji zhodnotit.

Dalším parfémovým mýtem je prý představa, že by každý měl mít jen jedinou vůni, tzv. signature, s čímž vřele souhlasím. Parfém totiž není vyjádřením naší osobnosti, ale přístupu v dané situaci. Proto Daniel jako většina parfumérů doporučuje mít vícero vůní pro různé příležitosti a vybírat si konkrétní parfém vždy s ohledem na okolí koherentně ke stylu a odpovídající situaci. Pokud totiž bude vaší signature smyslný parfém může např. při pracovním pohovoru negativně ovlivnit vnímání vašeho potenciálního zaměstnavatele a vy tak nemusíte dosáhnout svého cíle. A jestli vás zajímá, jak a kam se vonět, jsou to všeobecně známá místa, kde pulzuje krev a vůně tam déle drží, tedy krk, zápěstí a výstřih a při odpovídající situaci i vnitřní loket, třísla a podkolenní jamka. V případě zápěstí si však dejte pozor a nikdy je neotírejte o sebe! Ničíte tím vonné molekuly a parfém se nerozvine správně. Lepší je tedy fouknout si na zápěstí a chvíli počkat. Zřejmě vás v této chvíli napadne jako mě otázka a co aplikace na oblečení, např. na šátek? Možné to samozřejmě je, nicméně bychom prý měli mít na paměti, že parfém je na rozdíl od prádlových vůní určený především k používání na kůži.

Celý seminář pak Daniel Josier zakončil menším kvízem, kdy na svém laptopu postupně ukázal několik reklamních plakátů k různým vůním a všichni účastníci ji měli podle výše zmíněné kategorizace správně zařadit. Kdyby to někoho zajímalo, trefila jsem všechno. A protože S-Parfémy jako hlavní organizátor této akce mi jako ovšem ostatním poskytnul i prostor pro soukromé dotazy, nedalo mi to, než Daniela pro parfumanii trochu vyzpovídat:

Jaký parfém máte nejradši? Máte nějakou signature?

Můj nejoblíbenější je parfém je vždy ten, na kterém momentálně pracuji.

A kdy nejraději pracujete na nějaké vůni?

Nejraději pracuji v noci, kdy moje mysl a můj nos nejsou ovlivněny ruchy z okolí.

A pracujete raději sám nebo ve spolupráci s nějakým dalším parfumérem?

U mojí značky Daniel Josier mám tu výhodu, že mohu na všech vůních pracovat výhradně sám a vnést do nich tak i celou svou duši, ničím a nikým neovlivňován. V případě práce pro parfémový koncern, kdy se často pracuje v kolektivu, je samozřejmě vždy těžší nalézt vzájemnou shodu, i když i to patří k neocenitelným parfumérským zkušenostem. Nicméně tady mám v případě obou dvou dalších značek, pro něž momentálně tvořím, znovu štěstí, že mě jak s Francisem Bocrisem (majitel značky Créations Aromatiques a bývalý parfumér, který namíchal slavnou Palomu Picasso) A Renierem R. Mendezem pojí dlouholeté přátelství a jsme naladěni na stejnou vlnu.

Dočetla jsem se, že jste mě příležitost šest let pracovat pod vedením Jean-Claude Elleny ještě před tím, než se stal dvorním parfumérem domu Hermes. Ovlivnila vás tato spolupráce nějak, např. v Ambre Tabac?

Nepochybně. Nejen v Ambre Tabac, ale i ve Vetiver. Do Haarmann & Reimer (dnešní Symrise) jsem přišel bezprostředně po skončení mých parfémových studií jako zelenáč a až Jean-Claude mě naučil, abych nepracoval podle akademických šablon a vnesl do parfémů i část sebe. Pak teprve bude dokonalý. Byl to ten nejlepší mentor, jakého si lze představit. I proto se k němu při své práci ve vzpomínkách někdy vracím. Stále si ještě občas píšeme i teď, kdy už odešel na odpočinek.